Dům se nachází na pozemku o dostatečné ploše pro stavbu, ale s protáhlým a nepravidelným tvarem, který znesnadňuje jeho využití. Konkrétně, na pozemku o velikosti 550 m² je stavební plocha menší než 100 m² a je omezena trojúhelníkovým obrysem konstrukčních směrů. Ke složitosti projekčního úkolu přispívá i komunikace táhnoucí se po celé délce jižní strany pozemku, jinak optimální pro orientaci obytných částí domu.
Zdálo se to jako nemožný úkol; trojúhelníkový dům o malé ploše, orientovaný ke komunikaci, na pozemku, který je obtížně využitelný pro výstavbu. Všechny tyto parametry vlastně definovaly to, co se později stalo novým autentickým duchem místa.
Dům byl koncipován jako nástroj pro výzkum euklidovské geometrie a objevování logiky vzájemných vztahů mezi geometrickými tělesy. Forma domu vzniká jako kompozice a průzkum elementárních tvarů (trojúhelník, kruh a čtverec) a geometrických těles, která z nich vznikají. Na základně v podobě třístranného hranolu je umístěna kostka, o kterou se opírá válec.
Každý z prvků je zpracován jinou barvou, materiálem a texturou, což odporuje abstraktnosti kompozice domu. Je to téměř ironická parafráze příliš často citovaného výroku Le Corbusiera, jednoho z nejvlivnějších modernistických architektů, který tvrdil: „Architektura je vědecká, přesná a velkolepá hra objemů soustředěných pod sluncem“. Architektonickou kompozici určuje spíše lehce vtipná interpretace každého z prvků, kdy důslednost a přísnost výchozí koncepce je zjemněna ironickým přepisem.
Téměř přísná geometrická pravidelnost základny umožňuje vytvoření vlastního řízeného světa domu vůči okolí. Trojboký hranol je na východní a západní straně uzavřen do dvorů, přičemž se zcela otevírá na jižní terasu. Jeho charakter je zdůrazněn fasádou z maloformátových bílých keramických obkladů. Dojem přílišné přísnosti snižuje zkosení horní desky, které pragmaticky řeší odvod vody ze střechy.
Intimitu místností v prvním patře, uvnitř krychle zdánlivě zapuštěné do základů, zdůrazňuje fádní, sytý odstín fialové omítky.
Nad patrem s ložnicemi a koupelnou je střešní terasa, na kterou vede točité schodiště v podobě válce. Válec je obložen skleněnými tvárnicemi, které umožňují rozptýlené osvětlení schodiště a části přízemí.
Trojúhelník je jedním z velmi nevděčných půdorysných tvarů, a to kvůli nepraktičnosti místností s ostrými rohy. V tomto případě je trojúhelník půdorysně rozdělen na pásy obytných funkcí s různými charakteristikami. Podél jižní fasády je mělká veranda, která poskytuje ochranu před sluncem, ale také změkčuje přechod mezi venkovním a vnitřním prostorem. Vedle verandy se nachází obývací pokoj, jídelna s kuchyní a schodištěm propojené v unikátním prostoru, který zdůrazňuje nejotevřenější část domu. Tato plocha se nachází v lichoběžníkovém prostoru, který zdůrazňuje perspektivu.
Za obývacím pokojem je servisní část s koupelnami, spíží a vchodem. V další části se nachází ložnice s minimálním počtem otvorů pro zdůraznění pocitů uzavřenosti a bezpečí, přičemž úplně nahoře najdeme venkovní úložný prostor.
Designové řešení se snažilo vyhnout klišé o nově stavěných istrijských domech s bazény, které se v posledních dvaceti letech staly dominantním architektonickým výrazem v celé Istrii. Namísto patosu falešného lidového jazyka je stanoven soubor vlastních pravidel designu, která vytvářejí autonomní architektonickou kompozici. Tato výrazná a přesvědčivá architektura zanechává dojem, že byla vytvořena statečně a zcela nezávisle na všech omezeních.
Informace o projektu: Autoři: Emil Jurcan, Aleksandar Ćelović Architektonická kancelář: Zadruga Praksa Místo: Premantura, Istrie, Chorvatsko Rok návrhu: 2017. Rok realizace: 2019. Klient: Roland Jurcan Foto: Edna Jurcanová, Robert Leš Plocha: 158 m² |
Galerie: