V oblasti

    Trojúhelníkový dům v Premantuře na Chorvatském pobřeží

    Premantura je malé, převážně turistické městečko ležící deset kilometrů jižně od Puly, na samém jihu Istrijského poloostrova, a jako takové je velmi atraktivní pro stavbu rekreačních a turistických domků. „Euklidův dům“ od architektů Emila Jurcana a Aleksandara Ćeloviće z architektonického studia Zadruga Praksa, vznikl na okraji městečka, které je stále ve fázi rozšiřování a výstavby, a je tedy místem, kde na sebe naráží logika městského a vesnického urbanismu.

    Dům se nachází na pozemku o dostatečné ploše pro stavbu, ale s protáhlým a nepravidelným tvarem, který znesnadňuje jeho využití. Konkrétně, na pozemku o velikosti 550 m² je stavební plocha menší než 100 m² a je omezena trojúhelníkovým obrysem konstrukčních směrů. Ke složitosti projekčního úkolu přispívá i komunikace táhnoucí se po celé délce jižní strany pozemku, jinak optimální pro orientaci obytných částí domu.

    01.jpg
    Exteriér domu v Premantuře foto: Edna Jurcanová a Robert Leš

    Zdálo se to jako nemožný úkol; trojúhelníkový dům o malé ploše, orientovaný ke komunikaci, na pozemku, který je obtížně využitelný pro výstavbu. Všechny tyto parametry vlastně definovaly to, co se později stalo novým autentickým duchem místa.

    Dům byl koncipován jako nástroj pro výzkum euklidovské geometrie a objevování logiky vzájemných vztahů mezi geometrickými tělesy. Forma domu vzniká jako kompozice a průzkum elementárních tvarů (trojúhelník, kruh a čtverec) a geometrických těles, která z nich vznikají. Na základně v podobě třístranného hranolu je umístěna kostka, o kterou se opírá válec.

    02.jpg
    Exteriér z opačného úhlu; foto: Edna Jurcanová a Robert Leš

    Každý z prvků je zpracován jinou barvou, materiálem a texturou, což odporuje abstraktnosti kompozice domu. Je to téměř ironická parafráze příliš často citovaného výroku Le Corbusiera, jednoho z nejvlivnějších modernistických architektů, který tvrdil: „Architektura je vědecká, přesná a velkolepá hra objemů soustředěných pod sluncem“. Architektonickou kompozici určuje spíše lehce vtipná interpretace každého z prvků, kdy důslednost a přísnost výchozí koncepce je zjemněna ironickým přepisem.

    03.jpg
    Abstraktnost kompozice každého z prvků - fialová omítka, bílé keramické obklady a skleněné cihly; foto: Edna Jurcanová a Robert Leš

    Téměř přísná geometrická pravidelnost základny umožňuje vytvoření vlastního řízeného světa domu vůči okolí. Trojboký hranol je na východní a západní straně uzavřen do dvorů, přičemž se zcela otevírá na jižní terasu. Jeho charakter je zdůrazněn fasádou z maloformátových bílých keramických obkladů. Dojem přílišné přísnosti snižuje zkosení horní desky, které pragmaticky řeší odvod vody ze střechy.

    04.jpg
    Maloformátový bílý keramický obklad; foto: Edna Jurčanová, Robert Leš

    Intimitu místností v prvním patře, uvnitř krychle zdánlivě zapuštěné do základů, zdůrazňuje fádní, sytý odstín fialové omítky.

    05.jpg
    Fialová barva fasády zdůrazňuje intimitu místností v prvním patře; foto: Edna Jurcanová a Robert Leš

    Nad patrem s ložnicemi a koupelnou je střešní terasa, na kterou vede točité schodiště v podobě válce. Válec je obložen skleněnými tvárnicemi, které umožňují rozptýlené osvětlení schodiště a části přízemí.

    06.jpg
    Točité schodiště s černým kovovým zábradlím; foto: Edna Jurcanová a Robert Leš
    07.jpg
    Točité schodiště ve tvaru válce pokrytého skleněnými tvárnicemi; foto: Edna Jurcanová a Robert Leš
    08.jpg
    Točité schodiště vedoucí na střešní terasu; foto: Edna Jurcanová a Robert Leš

    Trojúhelník je jedním z velmi nevděčných půdorysných tvarů, a to kvůli nepraktičnosti místností s ostrými rohy. V tomto případě je trojúhelník půdorysně rozdělen na pásy obytných funkcí s různými charakteristikami. Podél jižní fasády je mělká veranda, která poskytuje ochranu před sluncem, ale také změkčuje přechod mezi venkovním a vnitřním prostorem. Vedle verandy se nachází obývací pokoj, jídelna s kuchyní a schodištěm propojené v unikátním prostoru, který zdůrazňuje nejotevřenější část domu. Tato plocha se nachází v lichoběžníkovém prostoru, který zdůrazňuje perspektivu.

    09.jpg
    Mělká veranda, která poskytuje ochranu před sluncem; foto: Edna Jurcanová a Robert Leš

    Za obývacím pokojem je servisní část s koupelnami, spíží a vchodem. V další části se nachází ložnice s minimálním počtem otvorů pro zdůraznění pocitů uzavřenosti a bezpečí, přičemž úplně nahoře najdeme venkovní úložný prostor.

    Designové řešení se snažilo vyhnout klišé o nově stavěných istrijských domech s bazény, které se v posledních dvaceti letech staly dominantním architektonickým výrazem v celé Istrii. Namísto patosu falešného lidového jazyka je stanoven soubor vlastních pravidel designu, která vytvářejí autonomní architektonickou kompozici. Tato výrazná a přesvědčivá architektura zanechává dojem, že byla vytvořena statečně a zcela nezávisle na všech omezeních.

    Informace o projektu:

    Autoři: Emil Jurcan, Aleksandar Ćelović

    Architektonická kancelář: Zadruga Praksa

    Místo: Premantura, Istrie, Chorvatsko

    Rok návrhu: 2017.

    Rok realizace: 2019.

    Klient: Roland Jurcan

    Foto: Edna Jurcanová, Robert Leš

    Plocha: 158 m²

    Galerie:

    10.jpg
    Axonometrie
    11.jpg
    Průřez
    12.jpg
    Půdorys přízemí a podlaží
    13.jpg
    Situace

     

    436
    Autor: Daibau casopis

    Jak jste využili tyto informace?


    Nápady na úpravu a uspořádání domu

    Časopis se spoustou skvělých nápadů pro úpravu a rekonstrukci Vašeho domu

    Podmínky užívání I Politika soukromí I Informace o cookies I Impressum
    © 2023 Daibau, všechna práva vyhrazena