Sportovní hala v chorvatské obci Zlatar-Bistrica | Studio NOP

Sportovní hala ve Zlatar-Bistrici byla postavena přímo u základní školy a spolu tvoří funkční, ale i urbanistický celek. Nová hala byla postavena na místě staré, která vyhořela a uzavírá školní dvůr, který je umístěn diagonálně vůči hlavní komunikaci. Je tak chráněn před dopravou, je intimnější a hlavně bezpečnější.

Hned vedle náměstí je skromný venkovský statek, takže se v tomto prostředí pěkně překrývá život vzdělávací instituce a zcela venkovská scenérie. Hala slouží jako spojnice školního dvora na kopci a zadní, spodní části školního pozemku se sportovištěm a parkovištěm. Právě tato poloha výrazně ovlivnila prostorové pojetí haly.

Studio NOP přistoupilo k tématu sportovní haly s myšlenkou její společenské role, přičemž nezapomnělo na spojení se školou a její sociální dynamikou. Projekt se snaží vyvážit společenskou prestiž úkolu s podporou méně formálních, nespoutaných akcí. Pro realizaci je klíčová myšlenka úplného otevření haly směrem do náměstí a nastolení prostorové kontinuity veřejného prostoru a tribun. Objem sálu směrem do náměstí má harmonický formát a důrazně horizontální proporce. Díky nerovnostem není objem příliš vysoký a krásně zapadá do siluety budovy školy.

Fasáda je v horní zóně vytvořena z translucentního polykarbonátu a přízemí je kompletně prosklené, takže veškeré aktivity v hale jsou viditelné z náměstí. To vytváří podvědomou touhu kolemjdoucích být přítomen událostem a povzbuzuje je začít sportovat.

V noci je hala velká městská lucerna, která osvětluje náměstí.

Místo aby k tribunám přistoupilo jako k technickému problému, Studio NOP je interpretovalo jako rozšíření veřejného prostoru. Proto jsou pevné a fungují jako velké městské schodiště, kterým náměstí kaskádovitě přechází do sálu. Nejde ale jen o monumentální urbanistické řešení. Tribuny jsou celé obložené dřevem, takže o přestávkách slouží ke hře a zábavě dětí školou povinných. Stejně jako samotná hala sleduje logiku veřejného prostoru, je tomu i v případě jejího exteriéru: je obehnán systémem schodišť a pěších ramp, které spojují náměstí, parkoviště a sportoviště.

Vzhledem k tomu, že mnoho žáků je do školy přiváženo autem nebo organizovanou dopravou, je tato pěší promenáda důležitou součástí každodenního života školy, protože přispívá k síti veřejných prostranství v centru města.

Spolu s prostorovou konfigurací Studio NOP předefinovalo i některé formální konvence sportovní haly. Se samotnou standardní velikostí se autoři nepouštěli do polemiky, ale vztah k fasádě je inovativní jak po formální, tak po konstrukční stránce. Běžným přístupem k designu fasád je totiž umístění skleněných ploch do nejvyšších zón.

Ve sportovní hale ve Zlatar-Bistrici je západní fasáda navržena jako série rovnoběžných rovin, které se oddělují od vertikální stěny, aby zespodu propouštěly světlo do interiéru. Osvětlení v interiéru je tak vždy nepřímé a rozptýlené. Absence přímého slunečního záření dopadajícího na sklo a následně vstupujícího do prostoru snižuje přehřívání v teplých měsících a zamezuje oslnění lidí.

Všechny fasády jsou vyrobeny ze speciálně tvarovaných a prefabrikovaných sendvičových panelů s holým betonem. Do betonu byl přidán černý pigment a bylo použito zelené kamenivo, čímž byly získány zajímavé tóny a textury. Na západní fasádě jsou panely zcela hladké a jejich barva se mění v závislosti na atmosférických podmínkách. Na štítech jsou použity panely s hrubším povrchem, kde je výraznější zelené kamenivo. Celá nosná konstrukce je prefabrikovaný výrobek: nosné sloupy a výztužné trámy jsou betonové a střešní konstrukce je provedena jako lamelová dřevěná mříž. Logiku konstrukčního systému doplňují precizně navržené prvky klimatizace a osvětlení.

Sportovní hala ve Zlatar-Bistrici, velká veřejná investice, nezůstala jen u uspokojování pragmatických požadavků, ale přinesla novou a moderní architektonickou kulturu do malého prostředí, které se s něčím podobným dříve nesetkalo.

Návrháři setrvali na svých představách a podařilo se jim přemluvit místní komunitu, aby přijala novou a naprosto odlišnou architekturu. Výsledek byl mimořádný a prokázal, že i pro menší prostředí mohou mít umělecké ambice stejnou hodnotu jako pro centra velkých měst.