Cihelný montovaný strop

1. Cihelný strop v dějinách

1.1. Cihelný strop rozhodně není nový vynález

Staří Římané byli velkými staviteli a podařilo se jim vyřešit řadu architektonických oříšků. Mezi ně patří určitě výroba oblouků. Takzvané překlady, které se umisťují jako bezpečnostní podpěry nad všechny otvory v budovách (okna, dveře), byly u starých Řeků vždy kamenné nebo dřevěné, což umožňovalo překonávat menší rozpětí. Byli to však Římané, kdo vynalezl obloukovou konstrukci, prvek, který od té doby umožňoval mnohem větší rozpětí a usnadnil stavbu četných budov, které jsou dnes považovány za monumentální památky a důkaz jejich kumštu. Vynález oblouku umožnil i to, že cihla, která se dříve používala pouze na stavbu stěn, se začala používat i na výrobu stropů.

Cihla se stala spolu s kamennými bloky ideálním stavebním prvkem pro obloukové a klenuté konstrukce. Na rozdíl od kamene je levná a jednoduchá na výrobu i přepravu.

1.2. Známý cihelný strop Caracallových lázní

Některé z nejznámějších dochovaných cihelných stropů a historických stavebních počinů obecně jsou určitě ty z Caracallových lázní. Řeč je o termálních lázních, jejichž stavba byla celá z cihel včetně klenutých stropů. Pozůstatky této fascinující budovy lze v Římě vidět dodnes. Takový strop neměly ani větší a významnější stavby té doby, jako například Koloseum, jehož sklepy byly postaveny výhradně z cihel.

2. Moderní cihelný strop: montovaný strop

S cihlou je jeden velký problém, který je nejlépe vidět, když z ní děláte strop. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednotky určitého tvaru, velikosti a hmotnosti, jsou ideální pro vertikální konstrukce, ale ne pro horizontální, jako je strop. Na rozdíl od dřevěných trámů jsou cihly poměrně krátké a nelze je spojovat bez pojiva. Technicky vzato tedy jediným řešením zděného stropu byla oblouková konstrukce. S rozvojem technologií se to však poněkud změnilo. Cihla se kombinuje s železobetonem, nejlepším materiálem pro vodorovné konstrukce. Tak vznikla montovaný strop, hybrid cihel a železobetonu, který spojuje pozitivní vlastnosti obou materiálů.

Technologie výstavby se v posledních desetiletích radikálně změnila. Obloukové konstrukce a zděné stropy dnes představují technicky složitou, ale především časově velmi náročnou stavbu. Oproti tomu montovaný strop se staví relativně rychle.

3. Montovaný strop - technické charakteristiky

3.1. Hybridní montovaný strop

Dalo by se říci, že montovaný strop kombinuje ty nejlepší vlastnosti cihel a železobetonu. Hybridní systém tedy nabízí pozitivnější vlastnosti než oba materiály jednotlivě. Montovaný strop je částečně prefabrikovaný, což znamená, že část konstrukce je polotovar, tedy tovární hotový výrobek, a část konstrukce musí být provedena na místě. Cihly jsou samozřejmě také tovární výrobky a mezi ně se následně lije beton.

3.2. Výhody montovaného stropu

• • Je ideálním podkladem pro stropní omítky.
• • Umožňuje jednodušší provádění elektrických instalací.
• • Nevyžaduje potěr ani jiný spotřební materiál používaný k lití betonu.
• • Díky vlastnostem samotné cihly jako materiálu má strop lepší tepelnou izolaci.
• • Vlastní tíha stropní konstrukce je kvůli cihle menší než tíha železobetonového stropu. To je žádoucí zejména při rekonstrukcích starších objektů, které by mohly být staticky ovlivněny změnou tloušťky a tím i hmotnosti mezipatra.
• • Umožňuje lepší provedení detailů spojů s vodorovnými prvky a tím méně tepelných mostů.
• • V průměru se spotřebuje o 40 % méně betonu než při výrobě železobetonové desky. Tento typ stavby je příznivější i z ekologického hlediska díky velkému podílu cihel a menšímu podílu betonu.
• • Mnohem lépe reguluje vlhkost v místnosti.

3.3. Nevýhody montovaného stropu

Jako každá stavební konstrukce má i montovaný strop své nevýhody, které jsou ve srovnání s jinými konstrukčními systémy celkově minimální. Hlavní slabinou je o něco vyšší cena. Celková tloušťka stropní sestavy je často větší než tloušťka obyčejných železobetonových desek. Není to problém, pokud se jedná o novostavbu, kde je tomu přizpůsobena výška místností, ale může to být překážkou ve starších budovách s nízkými stropy, kde každý ztracený centimetr ovlivňuje kvalitu života obyvatel.

4. Jak se provádí montovaný strop?

4.1. Nosníky

Stejně jako u jiných stropních konstrukcí je třeba nejprve osadit svislou konstrukci, na kterou bude strop umístěn a připevněn. Po postavení opěrné zdi se její vrchol vyrovná čerstvou maltou a položí se na ni předpjaté nosníky. Osová vzdálenost mezi podpěrami se určí podle rozměrů výplně, která bude použita. Nosníky musí být každých pár metrů podepřeny podpěrnými trámy a sloupy. Ideální osová vzdálenost mezi podpěrami je 60 cm. To výrazně urychluje stavbu, a zároveň neohrožuje a nesnižuje celkovou nosnost. Podpěry se musí o zeď opřít minimálně 12 cm, i když každý centimetr navíc znamená větší bezpečnost stavby.

U rozpětí větších než 3 metry se musí namontovat příčná výztužná žebra, aby celá konstrukce odolala bodovému zatížení.

4.2. Budova s ​​cihlovými bloky

Po uložení a přípravě nosníkové konstrukce začíná pokládka cihelných tvárnic. Před samotnou montáží se musí navlhčit. Po správném vyrovnání a upevnění výplně se výztuž položí i na zbytek svislé stěny a pro některé verze se doporučuje umístit výztužnou síť i nad cihly. Poté se na připravenou konstrukci nalije beton, bez dilatace.

4.3. Prefabrikovaný strop vyžaduje protiseismické vazby

Při vytváření takových konstrukcí musí být kolem zděné desky provedeny protiseismické vodorovné betonové spoje. Na tento krok je třeba myslet již dříve - jakmile je pokládka cihelných bloků hotová, musí se mezi výplň a zbytek stěny umístit výztuž - a pak se ukáže jejich pravý účel. Horizontální napojení je umístěno nad obvodovými stěnami a ve stejné rovině jako zděná deska. Maximální rozpětí je 6-7 m, z tohoto důvodu je toto méně vhodný systém pro výstavbu veřejných, sportovních a průmyslových objektů, kde jsou potřeba větší rozpony.