1. Renovace nábytku - co potřebujete vědět

1.1. Starožitný nábytek

Starožitnosti jsou sběratelsky významné předměty z různých oborů výtvarného umění, uměleckých řemesel nebo průmyslového designu, které se už delší dobu nevyrábějí ani nepoužívají, a jsou tedy poměrně vzácné. Slovní spojení starožitný nábytek zahrnuje všechny kusy nábytku vyrobené před desetiletími nebo dokonce staletími, tedy v jiných historických obdobích. I když neexistuje žádná oficiální hranice, v zásadě považujeme tento typ nábytku za starý minimálně 50 let. Starý nábytek má často zvláštní sentimentální hodnotu a předává se z generace na generaci v jedné rodině. Určité starožitné kusy mají kromě stáří i zvláštní historický význam, který jen zvyšuje jejich hodnotu a důležitost. Takové kusy nábytku se často vyskytují v muzeích a zámcích, méně často v soukromých domech, s výjimkou vášnivých sběratelů starožitností a lidí, kteří měli štěstí tento nábytek zdědit.

1.2. Restaurování nábytku

Nábytek by měl být restaurován, když je v příliš špatném stavu na to, aby byl používán, nebo když existuje přání uvést jej do původního stavu, ale tak, aby se nezničila jeho drahocenná patina. Restaurování nábytku je velmi náročná činnost, která vyžaduje velmi zručného řemeslníka s mnoha zkušenostmi a znalostmi, ale také dostatečným citem, aby každý předmět obnovil přesně tak, jak byl vyroben, za použití starých technik a nástrojů, případně materiálů. Z tohoto důvodu důrazně doporučujeme, abyste tuto práci přenechali profesionálům. Pokud se této práce chopíte sami, bude to s největší pravděpodobností znamenat nenapravitelné škody a ztrátu hodnoty zpracovávaných kusů.

1.3. Výhody restaurování

Pokud je restaurování provedeno správně a adekvátně, životnost předmětu se minimálně zdvojnásobí. Jen tak bude zachován před rozkladem a chráněn před dalšími negativními vlivy prostředí. Správným a profesionálním restaurováním se kusu vrací jeho původní vzhled, krása a zvýrazní se patina, která vznikala v průběhu let a desetiletí. Taková hodnota a význam jsou nenahraditelné a neopakovatelné, protože vypovídají o době, ze které předmět pochází. Právě tato patina odděluje starý nábytek od nového a dodává mu zvláštní kouzlo. Správná oprava tedy zvyšuje hodnotu nábytku. V neposlední řadě restaurování také obnovuje užitnou hodnotu kusu, který je pak možné dále využívat.

1.4. Rozklad dřeva

Stejně jako všechny ostatní materiály se i dřevo začíná časem rozkládat. Rychlost rozkladu dřeviny závisí na druhu dřeva, tvrdosti, pH půdy, nadmořská výšce, vlhkosti, umístění v krajině apod. Na chátrání se nejvíce podílejí nepříznivé klimatické faktory, především vysoká vlhkost v místnosti (která urychluje hnilobu a rozvoj hmyzu), na dřevě se časem objevují i ​​specifické plísně a houby. Abyste zabránili dalšímu chátrání, musíte dřevo co nejdříve obnovit, odstranit poškození a následně adekvátně chránit.

2. Pravidla pro restaurování nábytku

Pokud jde o renovaci a opravu nábytku, začíná se tím základním - mytím a čištěním. Poté přistupte k odstranění sekundárních nátěrů, ale s plnou opatrností, aby nedošlo k poškození původní patiny pod nimi. Kování a barvy použité při výrobě originálu by měly být vždy použity pro restaurování starých kusů. Jen tak lze dosáhnout vzhledu a stavu nejbližšího originálu. Musí být také respektováno pravidlo reverzibility, což znamená, že všechny použité materiály, chemikálie a procesy lze snadno a stejným způsobem odstranit. Nesmíme zapomínat, že restaurování vlastně znamená nábytek uchovat a zakonzervovat, a ne měnit a doplňovat prvky, které originál nikdy neměl. Proto musí být „kreativní“ zásahy jakéhokoli typu omezeny na minimum.

2.1. Starý nábytek se nebrousí

Pokud se starožitné kousky brousí, mohou se nenávratně poškodit, protože bezpochyby zmizí patina, která jim dodává kvalitu a hodnotu. Tím se navždy ztratí kouzlo a jedinečnost originálu. Pokud je například ze starožitného kusu odstraněna autentická dýha, bude prakticky zničen. Broušení nábytku z masivního dřeva může způsobit jiný typ problému. Odstranění povrchové vrstvy může odhalit díry, které ve dřevě způsobili červotoči nebo jiní dřevokazný hmyz.

2.2. Lepidlo

V minulosti se nábytek spojoval lepidlem živočišného původu. Pokud chcete, aby se kus vrátil do stavu co nejbližšího originálu, pak by bylo dobré používat lepidlo podobné tomu, který používal původní mistr. Lepidel živočišného původu je více druhů, z nichž nejznámější jsou rybí nebo králičí. Tento druh lepidla se vyrábí z živočišného tuku vařeného v páře a překvapí vás, jak je kvalitní a jak dobře se s ním pracuje.

2.3. Šelakový lak

Šelak je přírodní živice (pryskyřice), získávaná z výměšků samičky jednoho druhu mšice - červce lakového, který se živí rostlinnou šťávou z listů některých druhů indických stromů. Šelakový lak je určen k ochraně dřeva. Také zdůrazňuje přirozenou krásu dřeva. Tyto laky lze zakoupit ve specializovaných prodejnách malířského a restaurátorského příslušenství. Vyrábějí se z nich speciální laky, leštidla a fixátory pro konečnou úpravu dřeva. Před použitím se rozpustí v lihu (některé se prodávají již rozpuštěné), a poté se dřevní povrch potažený bavlnou nebo lnem nalakuje vlněným hadříkem. Kromě tohoto laku nebo politury se používá pemza (druh horniny) k vyplnění pórů dřeva a olej k vyleštění povrchu. Nanášení šelakového laku vyžaduje mnoho zkušeností a odborných znalostí, které se dnes stále více vytrácejí. Příliš tenká vrstva nesplní svou funkci a příliš silná naopak zničí všechnu krásu dřeva. Od konce minulého století je tesařů-restaurátorů, kteří tuto dovednost ovládají, stále méně.

2.4. Červotoči v nábytku

O přítomnost červotoče a jiného hmyzu v nábytku svědčí drobné povrchové otvory. Z děr však nelze poznat, zda jsou tam broučci stále přítomni. Zda jsou v nábytku skutečně živé organizmy, lze zjistit pozorováním hromádky prachu na plochách a pod nábytkem. Občas se též dá slyšet, jak červ dřevo okusuje. Pokud nábytek nebyl čištěn několik let, mohou se zbytky jemného prachu, které za sebou červotoč zanechal, dostat na povrch při pohybu nebo přemisťování kusu, což však nesvědčí o přítomnosti aktivního hmyzu.

Pokud se ukáže, že máte v nábytku živého červotoče, máte k dispozici několik možností. Pokud je přítomen pouze na určitých místech, která lze snadno identifikovat, lze je zabít vstřikovanými insekticidy. Pokud je však děr příliš a chcete-li pro každý případ ochránit celý nábytek, je nejlepší jej kompletně natřít nebo nastříkat insekticidem, zabalit do fólie a nechat alespoň měsíc odstát. Když kus vybalíte, doporučuje se jej nejprve nechat pár dní venku, aby se dobře vyvětral od zbytků jedu, a poté jej umístit na požadované místo v domácnosti. Před použitím insekticidů si pečlivě přečtěte všechny pokyny výrobce a chraňte se v souladu s pokyny, protože mohou být velmi zdraví škodlivé!

2.5. Tmelení děr ve dřevě

Dírky, které vytvořil červotoč, se nazývají výletové chodbičky. Zanechal je za sebou dospělý hmyz. Je důležité vědět, že tyto dírky se tmelit nemusí. Dokonce dodávají nábytku zvláštní kouzlo, jinými slovy činí ho unikátní a atraktivní. V minulosti truhláři tyto dírky dokonce kopírovali a uměle rekonstruovali, aby nábytek vypadal starší. Tyto díry proto není třeba skrývat. Naopak, jsou-li pravé, svědčí o autentičnosti výrobku.

2.6. Pískování starého nábytku

Pískováním se odstraní vrchní vrstva dřeva. Jelikož se při tomto procesu spolu s vrchní vrstvou odstraňuje i původní patina a dekorace, u starožitného nábytku byste na tuto techniku měli zapomenout. Svůj tvar ztrácí i pískované profily, vyřezávané kusy nábytku nebo řezané detaily a další dekorace. Dalším důvodem, proč se nedoporučuje pískování starého nábytku je ten, že povrch po této úpravě dost zdrsní, což urychluje hromadění prachu a nečistot, které se pak velmi obtížně čistí. Navíc je zde problém s dalším zpracováním a restaurováním, protože z pískovaných povrchů je obtížnější odstranit nátěry. Pískování tedy způsobuje velké škody, proto se mu raději vyhněte. Nicméně hovoříme o něm zejména proto, že některé části takto zpracovávat za určitých okolností lze, například kamenné sokly, podstavce, opěradla apod.

3. Údržba starého nábytku

3.1. Přiměřená teplota a vlhkost v místnosti

V době, kdy se tento druh nábytku vyráběl, neexistovaly žádné moderní topné systémy, jak je známe dnes. Proto je třeba vždy dávat pozor, aby nábytek nebyl umístěn na příliš suchém a horkém místě. V opačném případě dřevo časem zcela vyschne. Na druhou stranu by nemělo být příliš ani příliš vlhké, protože začne hnít. Rozhodně se vyhněte tomu, aby stálo v prádelně, koupelně apod.

3.2. Utírání prachu

Nábytek otírejte pouze hadříky k tomu určenými. Dělají se z mikrovláken a jejich povrch je slabě nabitý, ale dost na to, aby na něm ulpěly prachové částice. K tomuto účelu můžete použít i stará bavlněná trička, ale prach na nich nebude ulpívat tak efektivně. Po setření prachu z nábytku je třeba hadřík silně protřepat a poté vyprat proudem vody.

3.3. Čištění povrchů

Nábytek lehce otřete pouze navlhčeným hadříkem, nikoli saponátem nebo jinou chemií, poté znovu přepněte obyčejným bavlněným hadříkem. Rozhodně se vyhněte používání různých druhů sprejů nebo jiných oblíbených čističů, protože jsou na jemný, starý nábytek příliš abrazivní a agresivní.

4. Oprava silně poškozených kusů

Pokud je kus nábytku opravdu hodně poškozený, měli byste si nejprve položit otázku, zda má restaurování vůbec smysl. Chybí-li klíčové prvky nebo dokonce celé díly, nebudou jej umět vrátit do původního stavu ani ti nejzkušenější řemeslníci. Teoreticky taková možnost vždy existuje, ale výsledek nemusí být uspokojivý a samotný proces restaurování bude mnohem dražší. Restaurování nebo oprava nemá smysl, pokud by samotný proces stál více, než by na konci stála restaurovaná položka. Tak poškozený starožitný kus se renovuje pouze v případě, že se jedná o extrémně vzácné a historicky významné exempláře nebo pokud má tento kus nábytku výjimečnou sentimentální hodnotu, takže pro majitele cena nehraje roli.

5. Jak rozeznat originál od padělku?

Mnoho lidí se obává, že dnešní sofistikované restaurátorské techniky znesnadňují odlišení padělků od originálů, stejně jako je tomu u jiných uměleckých děl. Právě díky všem moderním technologickým a technickým postupům, zařízením a nástrojům dokážou zruční padělatelé napodobit cokoli a způsobit potíže i velmi zkušeným odborníkům. Některé kusy se mohou zdát mnohem starší, než ve skutečnosti jsou. Tento druh obav je samozřejmě na místě. Pokud si tedy nejste jisti a nemáte spolehlivé údaje o datování a vlastnictví, radíme se poradit s odborníkem. V praxi se originály identifikují podle znaků a specifik určitých autorů a epoch a také podle jiných hmotných či nepřímých důkazů. Pokud jde o nábytek, velmi užitečným indikátorem pravosti je úprava povrchu dýhy, která byla v baroku silná až 5 mm, a postupně se zmenšovala na pouhých 0,5mm. Pokud někdo tvrdí, že nábytek byl vyroben v období baroka a že je na něm vrstva dýhy o tloušťce pouze 1 mm, je to jednoznačně padělek. Tloušťka dýhy byla postupně zmenšována pokrokem výrobní technologie. Toto je pochopitelně jen jeden z mnoha příkladů možností rozpoznávání padělků.

6. Náklady na restaurování

Kolik bude stát restaurování nábytku závisí na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitější je určitě jeho aktuální stav. Silně poškozené kusy jsou náročnější na zpracování a výrazně prodražují celý proces. Pokud cena práce převyšuje konečnou hodnotu předmětu, tak se to celé prostě nevyplatí. Dalším důležitým faktorem je stav konstrukce. Pokud sotva drží, a je špatně zachovalá, může být potřeba její kompletní výměna, což celou práci rozhodně prodraží.