1. Co potřebujete vědět o potěrech?

Potěr je tenký podklad pro podlahy. Vyrábí se na bázi betonu nebo jiných nosných prvků a bývá tlustý několik centimetrů. Potěr se stává z cementu, litého asfaltu a anhydritu a je zpravidla pojmenován podle typu pojiva. Známe tedy potěry cementové, na bázi síranu vápenatého, polymerních-cementové povlaky, na bázi polymerů atd. Při aplikaci potěrů vytváříme rovný hladký povrch vhodný na pokládku finálních podlahových krytin. Potěry navíc účinně působí jako ochrana před zvukem a ohněm. Podlahové topení lze instalovat do potěrů, čímž se teplo přenáší z potrubí na potěr a tím rovnoměrně rozděluje po celém povrchu podlahy. Mohou se aplikovat strojně nebo ručně, ale je důležité zajistit rovnoměrné vytvrzení, vysušení a zpracování, aby se zabránilo prasklinám.

2. Dodavatelé

Aplikace potěru je jednou z nejnáročnějších stavebních prací, a proto je důležité najít dodavatele, kteří mají zkušenosti a odborné znalosti v této oblasti. Podlahy jsou velmi exponovanou částí obytného prostoru, proto je důležité, aby byl potěr skutečně odborně aplikován a správně ošetřen. Potěry si můžete vyrobit i sami, nejdříve však musíte být obeznámeni s jejich aplikací.

3. Druhy potěrů

3.1. Druhy potěru podle konstrukce resp. druh zpracování

V závislosti na tom, jak jsou potěry spojeny s podlahou nebo spodní vrstvou, je dělíme na následující typy:

3.1.1 Kontaktní potěr

Je to nejjednodušší varianta potěru. Kontaktní potěr je přímo spojen s podlahu nebo v jedné nebo více vrstvách. Abychom dosáhli pevného přilnutí k podkladu, používá se pro lepší přilnavost speciální prostředek nebo emulze.

3.1.2 Plovoucí potěr

Nejkomplexnější ze všech potěrů. Od podkladu ho odděluje vrstva izolace. Od ostatních stavebních prvků (stěny, zdi, sloupy, komíny...) je také oddělen širokými fugami (nejméně 4mm, pokud jsou instalace nejméně 10mm).

3.1.3 Oddělený potěr

Od podkladu je oddělen separační vrstvou (např. fólií) a současně je oddělen od ostatních stavebních prvků pomocí nejméně 4mm širokých fug. Používá se v místnostech, kde se očekává vyšší zatížení a ve kterých tepelná a zvuková izolace nejsou tak důležité.

3.2 Druhy potěru podle složení a způsobu nanášení

3.2.1 Klasické nebo ručně vyrobené potěry

Cementovou směs dodavatel ručně nanáší a během práce ji "hladí", aby vytvořil hladký povrch podlahy.

3.2.2 Samonivelační stěrka

Dodavatel smíchá předem vyrobenou směs s vodou. Tato směs je tekutější než klasický potěr. Výhodou tohoto typu potěru je, že se může nanášet v tenké vrstvě. Její tloušťka může být pouhých 2cm. S tekutou samonivelační stěrkou můžeme zcela zalít trubky podlahového topení, abychom zajistili ideální přenos tepla z topných trubek do potěrů a posléze na povrch podlahy.

3.2.3 Suchý potěr

Potěry pro suchou aplikaci jsou dřevotřískové nebo cementovláknité desky, které se instalují na podklad jako plovoucí podlaha. Jejich výhodou je, že se dají používat ve všech ročních obdobích, protože nevyžadují sušení jako jiné potěry. Aplikace je poměrně snadná a rychlá. Suchý potěr má nízkou hmotnost a tloušťku. Ihned můžeme pokračovat s pokládkou podlahových krytin (parkety, dlažba...).

3.2.4 Ruční potěr

Nejčastěji se používá, když jsou povrchy pro aplikaci menší (koupelna, WC, užitkové prostory...) nebo pokud je místo aplikace nepřístupné a nedá se tedy nanést strojně. Používá se také na vyplnění různých velkých a menších drážek v důsledku obnovy instalací.

3.2.5 Strojní potěr

Strojní potěr se stává z několika vrstev izolace a betonové vrstvy. Dodavatel potěru vylije vrstvu izolace, čímž vyztuží trubky a beton se následně vylije jako plovoucí podlaha, která je oddělena od stavebních prvků budovy, čímž se zabrání přenosu zvuku z potěru na objekt.

3.3 Jaké jsou výhody a nevýhody mokrých potěrů?

Jelikož se mokré potěry vyrábí v továrně, jsou smíšené rovnoměrně. Jejich nanášení proto vyžaduje pouze jemné doladění. Doporučují se na pokrytí velkých ploch a do místností s podlahovým vytápěním. Mokrý potěr má vysokou tlakovou i ohybovou pevnost, proto je aplikace rovnoměrná a bez nerovností. Dokonce i na větší povrchy lze použít mokrý potěr bez dilatace. Na druhé straně, největším problémem mokrých potěrů je dlouhá doba schnutí. Na vysušení jednoho jediného centimentru mokrého potěru budeme potřebovat týden! Čím je potěr hrubší, tím déle vysychá. Proto jsou mokré potěry téměř výhradně aplikovány v létě, když jsou teploty vzduchu vysoké. Na podzim a na jaře mohou potěry schnout více než pár měsíců, protože teplota vzduchu je nízká a vlhkost je vysoká. Zima je zcela nevhodná pro aplikaci potěrů, protože mohou zamrznout a prasknout. Mokrý potěr se tedy nedoporučuje, když se stavbou spěcháme. Urychlování schnutí je spojeno se značnými dodatečnými náklady.

3.4. Jaké jsou výhody a nevýhody suchých potěrů?

Suché potěry jsou vhodné prakticky pro všechny typy podlah. Aplikují se rychle, nemusí se dlouho sušit a rychle můžete pokračovat s prací. Na rozdíl od mokrých potěrů mají nízkou hmotnost, což znamená, že jsou vhodné pro pokládku na staré dřevěné stropy a na mezipodlaží. Jejich nevýhodou je mnohem vyšší cena, proto je vybíráme tehdy, když jsme vyčerpali jiné možnosti.

4. Postup

4.1 Jak správně vyrobit mokrý potěr?

Mokrý potěr lze rozdělit do tří typů: klasický cementový potěr, rychleschnoucí potěr a samonivelační potěr. Klasický potěr se vyrábí z betonové směsi, kterou nejprve připravíme a aplikujeme strojně, pak dodavatel ručně vyrovná beton se zednickou latí a nakonec ho jemně vyhladí. Rychleschnoucí potěry se hodí, když spěcháme a rádi bychom dokončili podlahu během několika dnů nebo i dříve. Namísto obvyklého cementového pojiva obsahuje betonová směs rychle tuhnoucí pojivo. Nevýhodou těchto potěrů je vysoká cena, kterou dále zvyšuje odvlhčovač vzduchu, který je potřebný instalovat v místnosti, aby se zabránilo nadměrné vlhkosti v místnosti. Vlhkost musí být nižší než 70%. Samonivelační potěr je prefabrikovaná směs, která se ke staveništi dopravuje v míchačkách. Na staveništi se ke směsi potom přidá voda a vylije se do správné výšky. Častou chybou, která se vyskytuje při aplikaci mokrého potěru, je to, že se nedělají žádné oddělující dilatace. Aby se zabránilo tvorbě trhlin, je třeba oddělit potěry od všech stěn a sloupů v místnosti a také provést vhodné dilatace mezi tloušťkou, velikostí, tvarem atd. Další častou chybou je to, že klasický potěr se nevyrovná ("vyhladí") dostatečně pečlivě a povrch zůstává nerovný, což později způsobuje problémy při pokládce podlahových krytin.

4.2. Jak správně vyrobit suchý potěr?

Suchý potěr má obvykle tři vrstvy: vyrovnávací podsyp, izolační deska a zátěžová deska (obvykle dvě, které jsou položeny příčně). Podsyp se jednoduše vysype na zem a vyrovnává se vyrovnávací latí. Je třeba dbát na to, aby ke stěnám byla aplikována oddělující izolační páska, která zabrání přenosu zvuku do jiných místností. Také se ujistěte, že všechny trubky instalací jsou pokryty alespoň 1cm vrstvou písku. Izolační panely se vždy kladou od dveří dále a pak se ořezávají na požadovanou velikost. Pokud je podsyp menší než 4cm, lze jej zpevnit chůzí po povrchu. Pokud je však vyšší než 4cm, musíme použít lis (elektrický nebo ruční). Po vytvrzení povrchu se položí zátěžové desky ve dvou vrstvách. Okraje panelů je třeba slepit a přišroubovat k sobě. Desky se zatíží vlastní hmotností. Před položením finální podlahy musí být spáry panelů a hlavy šroubů zatmeleny. Takto připravený potěr se může začít používat již 12 hodin po aplikaci. Pak můžeme začít pokládat finální podlahové krytiny. Nejčastější chybou při výrobě suchého potěru je nesprávné resp. nedostatečně vytvrzený podsyp, který způsobuje viditelné nerovnosti povrchu, na které je obtížné nebo nemožné položit finální podlahovou krytinu. Mnohokrát se také zapomene na izolační pásku a zvuky se tak nechtěně přenáší do sousedních místností.