1. Pokládka keramické dlažby a obkladů - co potřebujete vědět?

1.1. Standard

Současná mezinárodní norma definující keramické dlažby a obklady SIST EN ISO 14411 klasifikuje keramické dlaždice podle designu (tažené A a lisované B), podle absorpce vody resp. nasákavosti (E). Podle těchto kritérií se dlaždice dělí na interiérové / exteriérové a  na podlahové / stěnové. Dodatky k této normě také definují rozměry (délka, tloušťka...), fyzikální vlastnosti (odolnost proti nárazu, mrazuvzdornost...) a chemické vlastnosti (odolnost proti skvrnám, chemikáliím...).

V souladu s normou musí být dlaždice označeny následujícími symboly: podlahová značka pro použití na podlaze, značka pro použití na stěně, číslo označující odolnost proti opotřebení (PEI) a symbol sněžné vločky naznačující, že jsou dlaždice odolné vůči mrazu.

1.2 Správný výběr keramických dlaždic podle účelu

Je velmi důležité, abyste si vybrali dlaždice, jejichž vlastnosti jsou vhodné pro ten či onen konkrétní účel. Je třeba zvážit několik faktorů. Prvním je místo, kam se chystáte dlaždice umístit (venkovní/vnitřní, podlaha nebo stěna). Důležitý je i druh podkladu, na který dlaždice budeme lepit (na stávající dlaždice, cihlovou zeď, betonovou zeď, potěr, omítku, dřevotřískovou desku...). Je třeba zohlednit i nosnost tohoto podkladu. Třetím činitelem je velikost a tvar povrchu. Následujícím faktorem je jejich funkce nebo očekávané zatížení v místnosti. V obytných prostorách je zátěž zcela odlišná než například v průmyslové hale. Posledním faktorem, který je třeba zvážit, je způsob kladení dlaždic (lepení na tenkou vrstvu nebo pokládka do cementové malty).

V závislosti na požadovaných vlastnostech dlaždice dělíme do následujících tříd:

R0: Pouze pro použití na stěně.

R1: Pro podlahy v místech, kde nejsou žádné nečistoty a neexistuje přímý přístup zvenčí (podlaha v koupelně, ložnici apod.)

R2: Pro podlahy v obývacím pokoji nebo v prostorách, do kterých jen občas vstoupíme v botách. Nejsou však vhodné do kuchyní, chodeb nebo jiných frekventovaných prostor.

R3: Pro kuchyň, předsíň, chodby, balkóny, lodžie, terasy... a další místnosti ve kterých chodíme v botách a pravidelně tak přinášíme určité množství nečistot.

R4: Pro podlahové povrchy, na kterých se často vyskytují nečistoty, a to i takové, které mohou poškrábat dlaždice (vchody, výstaviště, obchody...)

R5: Pro silně zatížené podlahové povrchy (nákupní centra, hotelové chodby, průmyslové haly...)

2. Různé druhy obkladů a dlažeb

2.1. Keramická dlažba, obklad

Keramické dlaždice jsou vyrobeny z hnědé, červené nebo bílé hlíny. Hlína se v procesu výroby dlaždic vypaluje v peci. Většina keramických dlaždic je pokrytá glazurou, ke které jsou přidávány různé vzory a barvy. Keramické dlaždice jsou pórovité, relativně snadno praskají a absorbují vlhkost. Proto nejsou vhodné do venkovních prostor ani na přetížené interiérové plochy. Jsou méně pevné a méně odolné. Glazura může prasknout a odpadnout. V takovém případě je vidět hlína pod glazurou. Keramické dlaždice se ale snáze řežou a jejich výhodou ve srovnání s porcelánovými dlaždicemi je nižší cena.

2.2. Porcelánová (gresová) dlažba, obklad

Gres je jedním z nejodolnějších materiálů. Je vysoce vodoodporný a mrazuvzdorný, díky čemuž je vhodný i pro vnější povrchy. Dnes se však dlaždice tohoto typu používají také k obložení vnitřních povrchů. Tyto dlaždice se nazývají též "granitogres". V Itálii, odkud pochází většina dlaždic, se nazývají "gres porcelanato" a anglický výraz je "porcelain stoneware". Porcelánové dlaždice se stávají z jemnozrnného písků nebo mletých kamenů, pigmentů a vysoce kvalitního bílého jílu (kaolin), který působí jako pojivo. V průřezu je struktura dlaždice po celé délce stejná. Porcelánové dlaždice nemají na rozdíl od keramických glazuru a jejich povrch může být leštěný, drsný, matný, polomatný... Odolnost proti opotřebení (PEI) je pro tyto dlaždice nejméně 5. Porcelánové dlaždice se dělají tak, že se písek a kaolin pod tlakem lisují  a potom se pečou při teplotách nad 1200°C. Porcelánové dlaždice se vyrábí ve všech velikostech, od drobné mozaiky po XXL dlaždice s délkou do 3 metrů. Typické podlahové dlaždice mají tloušťku 10mm, ale v případě velkých formátů jsou dlaždice mnohem tenčí, pouze 3mm tlusté a vyztužené skleněnou mřížkou.

2.3. Skleněné obklady

Skleněné dlaždičky jsou vyráběny v různých barvách, tvarech a velikostech a jsou použitelné pro širokou škálu nástěnných aplikací. Některé jsou vyrobeny z recyklovaného skla, takže kromě toho, že jsou vizuálně zajímavé jsou navíc i šetrné k životnímu prostředí. Skleněné dlaždičky se používaly na výrobu mozaik již kolem roku 8.000 před Kristem.

2.4. Cementová dlažba, obklad

Cementové dlaždice jsou vhodné na podlahy v obytných prostorech, ale i ve středně zatížených veřejných prostorách. Pevnosti cementových obkladů se dosahuje procesem dehydratace portlandského cementu. Cementové dlaždice mohou vytvářet ušlechtilý antický efekt z 19. století (v tomto období byly nejoblíbenější), zvláště pokud jsou malované nápadnými barvami a vzory. Malby a vzory jsou obvykle hydraulicky vtlačeny do povrchu dlaždic. Cementové dlaždice jsou menší a také dost tlustší než keramické a porcelánové dlaždice. Mohou mít různé tvary, od čtverců přes obdélníky až po mnohoúhelníky.

2.5. Dlažba, obklad z přírodního kamene

Kamenné obklady jsou velmi trvanlivé a odolné, zejména pokud jsou vyrobeny ze žuly, která je téměř nezničitelná. Pro dlaždice se hodí  také mramor a vápenec (jsou však méně odolné). Údržba a čištění dlaždic z přírodního kamene jsou jednoduché. Špatnou vlastností je, že působí chladným dojmem, a proto jsou o něco méně vhodné na podlahy v obytných prostorech. Přírodní kámen se většinou používá na podlahy v koupelnách a kuchyních a stěnách v pokojích. Žulové dlaždice jsou vhodné pro více zatížené interiérové podlahy ve veřejných prostorách. Kamenné dlaždice mohou být také použity k zakrytí vnějších zdí a podlah.

3. Proces pokládky

I když si mnozí lidé myslí, že pokládka je jednoduchá, není to ani zdaleka pravda! Zejména pokud nemáte předchozí zkušenosti, důrazně se doporučuje nechat pokládku dlažeb a obkladů odborníkům a vyhnout se tak komplikacím. Konečný výsledek tak bude mnohem lepší.

3.1. Příprava podkladu

Prvním a velmi důležitým krokem při pokládce dlaždic je dobře připravený základ. Podklad musí mít dostatečnou nosnost, aby vydržel hmotnost veškerého materiálů a musí být vyrovnán (pokud není rovný) samonivelační stěrkou. Keramické dlaždice se mohou pokládat pouze na suché a čisté povrchy, proto se musí před začátkem důkladně vyčistit a nechat zaschnout. Potom se aplikuje suchý a čistý nátěr, aby se snížila nasákavost podlahy. Pokud kladete dlaždice v koupelně nebo jiných vlhkých místnostech, je nutné chránit podkladovou vrstvu vodotěsným nátěrem.

3.2. Měření a rozložení

Pokud je podklad pro obklady správně připraven, je třeba provést přesné měření místnosti a připravit rozložení na umístění keramických dlaždic v místnosti. Nejprve změříme povrch podlahy, abychom získali informace o tom, kolik dlaždic vůbec budeme potřebovat. Při výpočtu množství se vždy vezme v úvahu nejméně 10% rezerva, protože bezesporu vznikne nějaký odpad. S první řadou pokládky obvykle začneme ve středu místnosti. Využíváme k tomu zednickou šňůru, kterou napneme uprostřed, přičemž dbáme na to, aby byla rovnoběžná s bočními stěnami. Pokládáme dlaždice vedle napnuté šňůry. Je dobré obložit nejdříve stěny a až potom podlahy. K dosažení dobrého výsledku vám také doporučujeme, abyste dlaždice nejdříve nechali vyschnout a až později se pustili do spárování. Když budete spokojeni s konečným vzhledem, můžete začít spárovat.

3.3. Řezání obkladů a dlažby

Dlaždice řežte pomocí speciální řezačky, která se zasekává do dlaždic na určeném místě. Po zářezu se dlaždice oddělí pomocí kleští na dlaždice. Na řezání kulatých otvorů  (pro instalační trubky atd.) se používá kruhový nástavec na vrtačku nebo speciální kleštičky, kterými budeme odštipovat malé kousky do požadovaného tvaru.

3.4. Pokládka

Pokud jsme spokojeni s konečným vzhledem dlaždic, naneseme rovnoměrně lepidlo na zadní stranu dlaždic. Lepidlo se pak roztírá zubovou stěrkou, aby se vytvořil žebrovaný povrch lepidla. Keramickou dlaždici zatlačte rukou, a potom jemně i gumovým kladívkem Distanční prvky se používají na co nejpřesnější uspořádání dlaždic. Vybíráme spony nebo křížky, které určují šířku požadovaného spoje (od 2mm do 1cm). Po položení nechte lepidlo zaschnout nejméně 12 hodin!

3.5. Spárování

Posledním krokem při kladení keramických obkladů a dlažeb je spárování. Spárovací hmota, která byla připravena podle pokynů výrobce by se měla nanášet s použitím ocelové spárovačky nebo špachtle diagonálně, tak aby vyplnila všechny spáry. Mezitím opakovaně otřete povrch dlaždic. Také se ujistěte, že spárovačkou vyplňujete spáry spojů rovnoměrně k hornímu okraji dlaždic. Nakonec odstraňte zbytky lepidla a spárovací hmoty z povrchu dlaždice dříve, než zaschne. Nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je použitím vlhké houby, která se opakovaně namočí do čisté vody. Pokud některé skvrny přetrvávají, k odstranění použijte speciální čistící prostředek na cement nebo postačí i obyčejný ocet. V úhlech a dilatačních spojích nepoužíváme spárovací hmotu, ale na utěsnění použijeme speciální elastický silikon. Před nanesením silikonu tyto spoje oblepte ochrannou páskou.