1. Ústřední topení - co potřebujete vědět?

1.1. Kolik tepla je potřeba?

Současné technologie vytápění šetří energii a jsou šetrné k životnímu prostředí. Než se tedy rozhodnete pro některou z metod vytápění, položte si nejdříve otázku, kolik tepla je skutečně potřeba? Teplo je zcela subjektivní kategorie vnímání a liší se od člověka k člověku. Při stejné pokojové teplotě je někomu horko a někdo jiný se zase třese zimou. Na naše smysly má vliv mnoho faktorů. Pocit tepla v prostoru je ovlivňován zabudovanými materiály, velikostí prostoru, relativní vlhkostí atd. Předpokládá se, že optimální teplota pro obytné prostory je 19-23°C a že lidé se cítí nejlépe při teplotě kolem 22°C.

1.2. Jak funguje systém ústředního vytápění?

Ústřední topení je systém založený na ohřevu vody v ústředním topeništi. Ohřevem se voda stává lehčí a snadno se přenáší trubkami do radiátorů nebo jiných topných těles v místnostech bytu nebo domu. Při průchodu trubkami se voda ochlazuje a znovu získává svou měrnou tíhu, takže se vrací do centrálního topeniště a znovu se ohřívá. Pokud není možné zajistit takovou přirozenou cirkulaci vody na základě jejích fyzikálních vlastností, je nainstalováno průtokové čerpadlo, které tento pohyb podporuje. Systém ústředního topení se skládá z:

- kotle, tj. tepelného zdroje

- tepelných výměníků tj. radiátorů, podlahového, stěnového a stropního potrubí

- distribučního systém, tj. rozvodů potrubí

- expanzní nádoby

1.3. Paliva

Kotel poskytuje velkou tepelnou energii, která se přenáší potrubím do všech místností v bytě nebo domě. Teplo se vytváří v kotli spalováním různých druhů paliva. Nejčastěji používanými palivy jsou topný olej, plyn, elektřina a tuhá paliva (uhlí, dřevo, pelety...). Na trhu najdete také tzv. kombinované pece, které mají různé spalovací komory pro různá paliva. K dispozici jsou také kotle, která se připojují k solárním panelům. V našich končinách je vytápění velkým výdajem pro každou domácnost. Za poslední desetiletí se v České republice v průměru topilo 273 dní ročně. Uživatelé méně energeticky účinných zdrojů energie a topných systémů (topný olej, plyn, elektrické radiátory, kamna na staré dřevo nebo piliny atd.) mohou při přechodu na tepelná čerpadla nebo jinou moderní technologii dosáhnout úspor až 75%. Kromě nižších nákladů jsou nové systémy mnohem jednodušší a navíc vytvářejí příjemnější mikroklima a méně poškozují životní prostředí.

1.4. Při používání plynu buďte velmi opatrní!

Pokud je pro vytápění zvolen plyn, musí být vybaven dostatečným odvodem kouře. Musí tedy být nainstalovány kvalitní kouřovody z nerezové oceli. V místnosti, kde je umístěno plynové topeniště, musí být elektrické instalace instalovány zvláštním způsobem podle vyhlášky o používání plynových spotřebičů.

1.5. Expanzní nádoba

Toto zařízení je jedním důležitých prvků topného systému. Jeho úkolem je zabránit poškození systému v důsledku zvýšení tlaku vody. Při zahřátí voda expanduje a přebytečná voda je vedena do těchto nádob, aby se zabránilo zvýšení tlaku v systému. Výsledný tlak musí být nějakým způsobem uvolněn, a proto existují pojistné ventily. Aby bylo možné uvolnit páru včas a předepsaným způsobem, musí být tyto ventily dostatečně velké a správně nainstalovány.

1.6. Sekundární vytápění

Do každého primárního topného systému může být přidán i sekundární a to např. ve formě solárních kolektorů nebo tepelného čerpadla. Síla sekundárního zdroje tepla závisí na velikosti a potřebách budovy, kterou chcete ohřívat. K výpočtu můžete použít dané normy (ISO 9001: 2000 a SRPS.M.E6.100, 101 a 120). Jejích pomocí vypočítáme, kolik tepla musí být vyrobeno k ohřátí objektu určité velikosti na 19°C při minimálních venkovních teplotách (v ČR je např. průměrná lednová teplota mezi -1.4 ° C).

2. Dodavatelé ústředního topení

Instalace ústředního topení by měla být rozhodně ponechána na zkušené instalatéry. Používají vhodné certifikované materiály, které prošly testováním a zkouškami. Odborně a kvalitně provedený systém ústředního vytápění se málokdy porouchá, takže se nemusíte obávat o jeho spolehlivost. Při výběru dodavatele byste měli kromě odborných znalostí a zkušeností věnovat pozornost také tomu, zda nabízí záruku, pravidelnou údržbu a servis.

3. Typy ústředního topení

3.1. Rozdělení podle topných těles

3.1.1. Radiátorové vytápění

Radiátorové vytápění patří k tzv. vysokoteplotním systémům. Je to jeden z nejběžnějších způsobů vytápění u nás. Radiátory ohřívají prostor dvěma způsoby: vyzařováním tepla a cirkulací vzduchu (ohřátý vzduch stoupá ke stropu a studený zůstává dole). Teplo se přenáší tepelně izolovanými potrubími, která jsou buď viditelná nebo schovaná v podlahách a stěnách. K ústřednímu topení lze připojit plynová kamna, kotle na biomasu a naftu nebo některé typy tepelných čerpadel. Radiátory umístěné pod okny jsou energeticky nejúčinnější. Mezi výhody radiátorového vytápění patří jednoduchá regulace teploty, rychlé a efektivní vytápění, možnost volby způsobu provozu a uspořádání radiátorů různých barev a tvarů, nízké náklady, snadná měření a rozložení nákladů ve společných budovách.

3.1.2. Podlahové vytápění

Toto je topný systém, který se instaluje do podlahy. Ohřátá voda šíří teplo po celém povrchu podlahy a tím vyhřívá prostor. Vzhledem k velikosti povrchu je teplota vody v potrubí nižší (26° - 28°C). Proto podlahové vytápění řadíme mezi nízkoteplotní systémy, které jsou napájeny nízkoteplotním tepelným čerpadlem nebo solárními kolektory. Náklady na takové vytápění jsou až o 15% nižší než na vytápění radiátory. Mezi výhodami podlahového vytápění jsou:

- více prostoru
- volné stěny
- příjemné teplo pod nohama
- nižší teplota a vlhkost (ale zároveň větší pocit tepla v místnosti)
- úspora nákladů

Lze říci, že jedinou nevýhodou tohoto systému je pomalost - systém potřebuje několik hodin k optimálnímu ohřátí prostoru.

3.1.3. Nástěnné vytápění

Nástěnné vytápění může být buď  primární nebo sekundární zdroj vytápění (v takovém případě je primární zpravidla podlahové vytápění). Jelikož má mnoho výhod rozhoduje se pro něj stále více lidí. Tyto výhody jsou zejména:

- optimální a rovnoměrné rozložení tepla
- nižší náklady
- lze je přeměnit na chlazení úpravou výkonu a teploty
- nevíří prach
- nezpůsobuje korozi trubek (protože jsou plastové)
- nevytváří plísně nebo kondenzace na vnitřní nebo vnější straně stěn
- chlad vnějších stěn nemůže snížit teplotu uvnitř

Nástěnné vytápění má však také své nevýhody:

- nábytek umístěný vedle zdi snižuje účinnost vytápění
- budova musí být kompletně tepelně izolována
- instalace vyžaduje ošetření velkých ploch
- stěny nesmí být vrtány kvůli pověšení obrazů nebo čehokoliv jiného.

Vzhledem k rychlosti instalace je nástěnné vytápění nejlepší volba pro montované domy, které mají menší akumulaci tepla.

3.1.4. Horkovzdušné vytápění

Tento systém funguje na principu vypouštění teplého vzduchu do prostoru. Proto je nejvhodnější pro budovy, které byly stavěny podle standardů pro pasivní domy. Síť ventilačních trubek je distribuována po celé budově a každá místnost má vlastní přísun. Systém také umožňuje rekuperaci vzduchu, což zvyšuje stupeň tepelné účinnosti. Rekuperace se provádí tak, že čerstvý vzduch převezme teplo již zahřátého použitého vzduchu, který je vytlačován ven, ale aby se navzájem nemísily. Velkou výhodou horkovzdušného topení je, že topení a ventilace probíhají současně. Systém lze velmi snadno přepnout do režimu chlazení a stane se tak hlavní klimatizační jednotkou. Vyfukováním ohřátého nebo chlazeného vzduchu se místnosti velmi rychle ohřívají nebo ochlazují, ale základní podmínkou je, že jsou dokonale izolované a nepropustné.

3.2. Jednotrubkové a dvoutrubkové topení

Z kotle se do ohřívačů se teplo distribuuje hlavně potrubím. Čím delší je potrubí, tím vyšší jsou tepelné ztráty a naopak. Pokud potrubí současně prochází místnostmi, které nejsou vytápěny, musí být dobře izolovány.

K dispozici jsou systémy s jednotrubkovým a dvoutrubkovým ústředním vytápěním. Ve dvoutrubkovém systému vstupuje voda do ohřívače jednou trubkou a opouští ho druhou. V systému s jednou trubkou jsou radiátory zapojeny do série a do každého dalšího radiátoru je přiváděna trochu chladnější voda. Proto se dělají smyčky, které brání přílišnému vychladnutí vody.

3.3. Dálkové vytápění nebo vlastní kotelna

V systému dálkového ústředního vytápění se tepelná energie vyrábí v teplárně nebo průmyslové kotelně. Velikost tohoto systému je určena velikostí spotřebitelské sítě, tj. velikostí obce, která je na tento systém napojena. Tepelná energie se dostává do domů a budov prostřednictvím horkovodní sítě. Každá jednotlivá budova má svou vlastní rozvodnu, kterou protéká voda ze sítě. Výpočet spotřebovaného tepla se získává na základě měření množství tepla, ať už pravidelného nebo jednorázového. V samotné budově funguje topný systém stejně, jako když jede na vlastní kotelnu. Rozdíl je v tom, že dálkové vytápění řídí jeden ze zaměstnanců teplárny, zatímco kotel obsluhuje majitel domu sám.

4. Postup montáže

Dobrý a profesionální dodavatel nejprve vysvětlí všechny výhody a nevýhody různých vytápěcích systémů a pomůže vám lépe se rozhodnout pro ten nejvhodnější. Jakmile se rozhodnete a vytvoříte podrobný náčrt, může začít samotná montáž. Zhotovitel obstará zařízení a rozvody, namontuje veškerá příslušenství a topná tělesa. Instalace mohou být schované (zabudované do stěn) nebo viditelné (volně stojící). Montéři se v každém případě postarají také o izolaci, zejména v místnostech, které nejsou vytápěny. Zvláštní pozornost je třeba věnovat izolaci trubek, které procházejí vnějšími stěnami, zejména u dvoutrubkového systému. Jinak by mohlo dojít ke ztrátě příliš velkého množství tepla. Trubky mohou být kovové (ocel, měď) nebo plastové. V poslední době převažuje kombinace obou těchto materiálů a kupují se tzv. aluplastové trubky. Jejich výhodou je jednoduchá a rychlá instalace, trvanlivost, ale i přijatelná cena. Dobrý dodavatel vždy nabídne i údržbu a servis. Tak zajistí, že systém bude vždy fungovat správně.