1. Podlahové topení - co potřebujete vědět?

Podlahové vytápění je čím dál tím populárnější, zejména kvůli pohodlnosti a přirozenému pocitu tepla, které poskytuje. V nové výstavbě se stalo prakticky standardem, zejména pokud je připojeno k obnovitelným zdrojům tepla, tj. nejekologičtějším a nákladově nejefektivnějším nízkoteplotním technologiím využívající tepelná čerpadla.

1.1. Strach z poruch nebo nesprávné funkce systému, který je odborně nainstalován, je zcela zbytečný

Dokud systém funguje obvyklým způsobem a za obvyklých podmínek, není nutné obávat se poruch. Pokud k nim přeci jen dojde, lze je odstranit bez drastických zásahů do prostoru. Složitost řešení problémů závisí především na typu podlahové krytiny a na tom jak jakým způsobem je nainstalována. Je-li topení provedeno odborně, poruchy jsou velmi vzácné. Trubky podlahového topení se nachází v cementovém potěru, který je chrání před mechanickým a jiným poškozením, a samotný systém je před dokončením několikrát testován. Následné poškození je možné pouze v případě, že potrubí zamrzne, pokud budova není dlouhodobě vytápěna. Pokud však systém neustále pracuje ve standardním režimu, potrubí nemůže zamrznout. Pokud zařízení nebude v zimě užíváno, pak by měla být na podzim ze systému vypuštěna voda, nebo by měla být injektována nemrznoucí směs. Jiný typ poškození může být pouze mechanického typu, v důsledku řezání, vrtání nebo nárazu. Typickým příkladem může být neprofesionální instalace záchodové mísy nebo jiného prvku, který nebyl v původním plánu podlahového vytápění předvídán.

1.2. Musí být předem známo, jaká bude podlahová krytina

Některé podlahové krytiny jsou vhodnější pro podlahové vytápění než jiné, v závislosti na jejich vodivosti. Před instalací topení je tak třeba zvolit typ podlahové krytiny. Podlahové topení je nejvhodnější pro materiály, které nejsou tepelnými izolátory, tj. pro ty, které jsou lepšími vodiči tepla. Pamatujte, že technické specifikace podlahové krytiny uvádějí údaje o vodivosti a informace o tom, zda jsou nebo nejsou doporučeny pro podlahové vytápění. Keramika, obklady z kamene, betonu, tenké a řídce tkané textilie, obklady z dvouvrstvých parket nebo jednovrstvého vinylu jsou považovány za vynikající vodiče.

1.3. Povinná tlaková zkouška

Tlaková zkouška kontroluje zda jsou trubky vodotěsné; proto je třeba provést nejméně dvě zkoušky: po instalaci trubek a po nalití cementového potěru. Postup je poměrně jednoduchý, ale časově náročný, protože neumožňuje žádné krácení času.  Nejprve musí být do systému vpuštěna voda, poté se odvzdušní a připojí se manometr. Existuje-li riziko zamrznutí, je nutné injektovat nemrznoucí směs nebo systém zabezpečit jiným způsobem. V každém případě musíme počkat 24 hodin, než se teplota v systému vyrovná s teplotou v místnosti. Poté je pomocí ručního čerpadla zvýšen tlak na 1,3 x vyšší než je standardní pracovní tlak. Důkladně pak zkontrolujte, zda jsou všechny trubky na dotek suché. Opět musíte vyčkat 24 hodin a zjistit, zda se tlak vrátil k normálu a že odchylka není větší než 0,2 baru. Pokud je tato tlaková zkouška úspěšná, lze nalít cementový potěr. V té době se podlahové vytápění nesmí zapínat ani pro vytápění místností, ani pro rychlejší sušení potěru! Topení je možné zapnout až po uplynutí doby stanovené pro vysoušení potěru. Postupně se teplota zvyšuje na standardní provozní teplotu doporučenou výrobcem podlahové krytiny. Chlazení se musí provádět rovněž postupně, jinak by totiž došlo k přetížení zařízení. Tlaková zkouška v potrubí se vždy provádí vodou a pouze ve výjimečných případech vzduchem - když v době instalace nelze zajistit přívod vody nebo odpovídající provozní teplotu.

1.4. Voda

Vysoká teplota vody v topných systémech je bohužel ideální pro vývoj mikroorganismů. Voda časem zhustne, zhnědne a zeslizne což je nejvíce vidět na regulačních ventilech. Taková voda může v nejhorším případě ucpat celou trubku podlahového systému. K tomu může dojít zejména tehdy, když je v systému voda z vodovodu. Budeme-li však používat vodu destilovanou nebo přidáme-li biocidy, takové poruše zamezíme. Pokud se přesto problém s vodou objeví, je nejlepší poradit se s odborníkem, který systém vyčistí speciálním prostředkem a doporučí způsob údržby.

1.5. Zvyšování účinnosti podlahového vytápění

Podlahové vytápění je méně účinné než radiátorové, v tom smyslu, že potřebuje více času na vytápění určitého prostoru. Pokud je vzdálenost mezi trubkami větší, než je doporučeno, nebo má cementový potěr vyšší hustotu, může být ohřev slabší. Rychlejšího ohřevu je dosaženo u trubek většího průměru, protože průtok vody je vyšší a koeficient odporu nižší. Důležitá je také základní deska, která umožňuje, aby byly trubky dobře pokryty cementovým potěrem (pokryto musí být nejméně 85% trubek). Moderní montáž vyžaduje umístění senzorů řízených počasím. Ty zohlední venkovní teplotu a automaticky nastaví topení aby byla místnost konstantně udržována v optimální teplotě, aniž by se systém musel neustále vypínat a zapínat.

1.6. Výběr trubek

Pro podlahové topení jsou nejlepší polyetylénové trubky, do kterých nemůže vniknout kyslík, což zabraňuje rezavění kovových částí a zabraňuje hromadění sedimentu, který snižuje průtok vody. Nabídka polyetylénových trubek je velká a rozmanitá. Různé způsoby výroby také určují třídu trubek. Tyto třídy se nazývají PEX a označují se písmeny a, b, c a d. Aby podlahové topení fungovalo co nejlépe a co nejdéle, doporučují se polyetylenové trubky PEX, zejména ty vyrobené v EU.

2. Dodavatelé

Důrazně doporučujeme, abyste se s instalací podlahového vytápění obrátili na zkušené řemeslníky, kteří používají certifikovaný materiál, dávají záruky a mají také odpovídající vybavení a nářadí. Pokud je systém podlahového vytápění instalován kvalitně a profesionálně, k poruchám prakticky dojít nemůže a není tak žádný důvod k obavám. Jinak se z vašeho skvělého nápadu může stát noční můra.

3. Druhy podlahového vytápění

3.1. Teplovodné nebo elektrické podlahové topení?

3.1.1. Teplovodné vytápění

Teplovodné podlahové topení patří k typům nízkoteplotního vytápění. Je vhodné pro dobře izolované byty nebo domy, protože topení se provádí výhradně vodou která má nižší teploty (mezi 25°C a 29°C). U konvenčního ohřevu teplé vody musí být voda ohřátá na 60°C až 80°C. Princip činnosti teplovodního podlahového nebo stěnového vytápění je založen na skutečnosti, že teplo se přenáší z potrubí na podlahu a stěny, čímž se jejich celá plocha prakticky změní na topné těleso. Vyhřívaná podlaha, na rozdíl od radiátoru, nezpůsobuje cirkulaci vzduchu a prachu. Proto je vzduch v místnostech s podlahovým vytápěním méně suchý a teplota je stejná všude. Nezdržuje se jen kolem radiátoru, ale proudí z podlahy směrem ke stropu. Teplota je proto nejvyšší na úrovni země (kolem 27°C) a nejnižší pod stropem. Přestože je teplota o několik stupňů nižší než u radiátorového vytápění, teplo je rovnoměrnější a pobyt v tomto prostoru je příjemnější. Navíc z dlouhodobého hlediska takové vytápění dosahuje významných energetických úspor, a tím i nákladů na vytápění. Velkou výhodou podlahového topení je, že při větrání těchto místností se ztrácí méně tepla. Podlahové vytápění se doporučuje pro prostory, které se neustále používají, protože systém potřebuje trochu více času na dosažení optimální teploty. Topení řízené termostatem je nejúčinnější, protože udržuje konstantní teplotu a snižuje energetické ztráty. Podlahové topení je stále více žádané kvůli lepším materiálům, které instalaci zjednodušily a zlevnily. Instalace je dnes o 20–40% dražší než radiátor. Systém podlahového topného potrubí se velmi snadno instaluje do klasického cementového potěru přes vrstvu izolace. Alternativou je suchá instalace do speciálních izolačních panelů, nad který se nanese suchý potěr. Suchý potěr je lehčí než mokrý a pokládá se v tenčí vrstvě, což je téměř ideální pro renovaci starých budov, kde je třeba zohlednit stabilitu a únosnost konstrukce.

3.1.2. Elektrické podlahové vytápění

Tento typ se nejčastěji používá při renovaci a adaptaci budov, ale také při nové výstavbě a to zejména v koupelnách. Elektrické podlahové topení lze instalovat do jakéhokoli obytného prostoru (veranda, hala, chodba, kuchyň, koupelna, pokoje atd.). Tyto topné sítě nejlépe fungují, když je elektrické topení umístěno pod keramikou a termofólie pod dřevěnou nebo PVC podlahovou krytinou. K opravě již existujících podlah se používají fólie. Pokud chcete mít úplnou kontrolu nad regulací teploty v místnostech a nad tepelnými úsporami, bude nutné systém obohatit o termostaty. Největší výhodou elektrického podlahového vytápění je, že je tenkovrstvý - celková tloušťka topných fólií je asi 18mm a mřížky 3,5mm. Fólie se většinou používá, když je již položen izolovaný potěr nebo pokud je hotová podlaha (pokládá se přímo na dlaždice nebo dřevěnou podlahovou krytinu). Fólie se položí na vhodnou izolaci o minimální tloušťce 6mm a přilepí se přímo na dlaždice. Tepelná síť je instalována podobným způsobem.

3.2. Vnější topení

Elektrické podlahové topení může vytápět i podlahy mimo samotný dům, například před garáží nebo terasou, takže v zimě nemusíte čistit sníh! K tomuto účelu existují dva systémy: jeden je určen pro asfalt a druhý pro různé podlahové krytiny a beton. Velmi praktický je také topný kabel pro ohřev okapů, který zabraňuje tvorbě rampouchů. Podobně můžete chránit jakékoliv trubky před praskáním.

4. Postup - nejdůležitější je dodržovat všechna pravidla

Při plánování a instalaci podlahového vytápění je velmi důležité dodržovat všechna pravidla. Stejně důležitý je výpočet; za účelem získání a udržení požadované teploty nesmíte zapomenout na tepelné ztráty v budově nebo v každé jednotlivé místnosti. Tyto údaje se používají k plánování směru, rozložení, délky a průměru trubek, stejně jako smyček nebo spojů trubek. Špatné rozložení a příliš dlouhé potrubí, jsou klasickou začátečnickou chybou. Pokud je smyčka příliš dlouhá, je tlakový odpor v potrubí vyšší. Čerpadlo, které pohání vodu v systému, má samozřejmě svá omezení. Častou chybou je také nedostatečná izolace pod topnými trubkami. Nezkušený instalatér pod potrubí často umístí spojovací skříň bez automatického odvzdušňovacího ventilu. Často se stává, že jsou některé trubky příliš dlouhé nebo je jejich vzdálenost příliš velká a instalatér neprovede tlakové zkoušky. Kvůli jeho nezkušenosti se může stát, že trubky začnou propouštět. Proto je velmi důležité dodržovat pravidla a postupy pro instalaci potrubí, zejména těch okrajových, protože tak  zabráníme tepelným ztrátám. V neposlední řadě je nutné mít na paměti plnění vodou jisté kvality. Základová deska, na které spočívá systém, musí být čistá a zcela plochá. Pokud je na podlaze tzv. bitumenová izolace, musí být mezi vyztuženou základní deskou a deskou systému umístěna vrstva polyethylenové fólie, přičemž je třeba dbát na to, aby kabely a trubky jiných instalací pod základní deskou nebyly umístěny příčně.