1. Opěrné zdi - co potřebujete vědět?

1.1. Opěrna zeď

Opěrné zdi nebo svahové tvárnice jsou ve skutečnosti konstrukce, které rozdělují dvě úrovně terénu a brání zemině v proklouzání z vyšších míst do nižších. Používají se proto v těch místech, kde by kvůli většímu výškovému rozdílu země mohlo dojít k sesuvu půdy. Proto je opěrná zeď častým řešením ve dvorech nebo zahradách, ačkoli se používá také pro úpravy terénu. Opěrná zeď zajišťuje, že půda vyššího terénu zůstane na svém místě, a díky tomu bude váš dvůr vždy vypadat upraveně a plánovaně a navíc bude bezpečný.

2. Druhy opěrných zdí

Jak odolná bude zeď a jak dlouho bude svému účelu sloužit, závisí kromě kvality práce také na materiálu. Existuje několik základní materiálů, ze kterých se tyto zdi vyrábějí: kámen, beton nebo dřevo. Každý materiál má své výhody a nevýhody a je zcela zřejmé, že ne každý lze použít pro jakýkoli účel. Při výrobě takové stavby závisí výběr materiálů a metod práce většinou na vlastnostech terénu, prostředí a umístění, kde je postavena. Samozřejmě se vždy doporučuje, aby se opěrná zeď stylově řídila konceptem terénních úprav, a především, aby byla co nejméně nápadná a nepoutala na sebe pozornost. Čím více splyne s prostředím - tím lépe. To je také důvod, proč jsou opěrné zdi často navíc pokryty vegetací. Hojně je k vidění zeď vyrobena z dutých tvárnic, do kterých jsou vysazeny rostliny.

2.1. Klasické betonové opěrné zdi

Betonové opěrné zdi jsou nejběžnější volbou pro tento typ ochranné konstrukce. Může za to jejich univerzálnost, neutrální vzhled, a především výjimečná odolnost, která vydrží všechny povětrnostní podmínky. Betonová zeď se vyrábí tak, že se nejprve připraví bednění s výztuží a poté se do ní nalije beton. Příprava bednění s vyztužením vyžaduje určité zednické znalosti a dost zkušeností. Zeď může být postavena bez výztuže, ale taková konstrukce bude slabší a méně odolná vůči mechanickému poškození nebo vlivu počasí. Výhodou betonové opěrné zdi je, že prakticky nikdy nebude třeba ji opravovat, jelikož se obvykle skládá z jednoho kusu a tlakové síly jsou rovnoměrně rozloženy po celé její ploše. Kromě malého sedání (mluvíme o několika milimetrech) nelze očekávat žádné další změny na betonové opěrné zdi. Pokud se betonová opěrná zeď začne naklánět ve směru tlaku zeminy, znamená to, že základy nebyly správně provedeny nebo že byla nesprávně odhadnuta potřebná tloušťka betonu. I zde platí „dvakrát měř a jednou řež“, tedy před zahájením prací vše nejprve dobře propočítejte.

2.2. Opěrná zeď z betonových prvků

Speciální druh opěrné zdi je zeď vyrobená z betonových tvárnic; tyto tvárnice jsou vyrobeny v továrně a takto hotové transportovány na vaši zahradu. Celá zeď nakonec vypadá jako mozaika z několika propojených prefabrikátů. Výhodou této stavební montáže ve vztahu ke klasické konstrukci je kratší doba zhotovení, kvalitnější betonové prvky (díky lepší kontrole směsi a jejímu tvrdnutí při výrobě) a také o něco nižší cena oproti klasické zdi.

2.3. Opěrná zeď z betonových tvárnic

Svahové tvárnice jsou svou trvanlivostí a odolností srovnatelné s litým betonovým náspem, až na to, že její konstrukce je poněkud jednodušší. Nevyžaduje bednění ani výztuž, ale přípravu základů ano. Proto může být zeď postavena z klasických betonových tvárnic, pevných, dutých, lámaných, štípaných... Tento druh opěrné zdi se vyrábí prakticky stejně jako cihlová zeď - bloky jsou naskládány na sebe a poté spojeny maltou. Na jejím vršku mohou být umístěny menší dokončovací prvky. Opěrná zeď může spolu s použitou betonovou dlažbou tvořit estetický celek, přičemž svislá zeď navazuje na horizontálně použité betonové prvky.

2.4. Opěrná zeď z kamene

Kamenné opěrné zdi jsou velmi populární zejména ve středomoří. Je však třeba mít na paměti, že jsou poměrně náročné na provedení, a zvláštní pozornost by měla být věnována výběru kamene. Nejlepší volbou je ten, který se nachází v lokalitě, kde je zeď postavena. Vyhněte se však měkčím druhům, protože jsou méně trvanlivé a odolné. Příkladem jsou porézní horniny (které díky své struktuře snadno absorbují vodu) nebo břidlice (která se pod tíhou snadno láme). Na druhou stranu nejsou vhodné ani velmi tvrdé horniny, i když jsou velmi stabilní a odolné vůči atmosférickým vlivům. Kámen, který pochází z lomu nelze skládat přímo do opěrné zdi; obvykle se musí nejprve zpracovat do určitého tvaru. Tento úkol je velmi obtížný nebo dokonce nemožný, pokud jde o extrémně tvrdé kusy.

Při výběru kamene je kromě vhodného druhu a tvrdosti nutné najít odpovídající velikost. Nejpraktičtější je zakoupit kameny, ze kterých lze postavit zeď poměrně rychle a snadno, aniž by bylo nutné přílišné zpracovávání. Příliš mnoho kamenů vyžaduje příliš mnoho práce navíc. Je-li jich naopak příliš málo, bude zeď vypadat dutě a nestabilně. Drcený kámen lze objednat v kamenolomu a následně zpracovat, což je v zásadě dražší, než objednáte-li si již hotový materiál u klasického dodavatele stavebního materiálu.

2.5. Opěrná zeď ze dřeva

Nejméně častý druh opěrné zdi je určitě ta vyhotovena ze dřeva. Je to dáno především citlivostí a nestabilitou tohoto materiálu, který je ze všech uvedených materiálů nejméně odolný vůči změnám počasí. Dřevěné opěrné zdi se obtížně udržují, protože je nutné prkna neustále kontrolovat a natírat ochrannými nátěry, barvou nebo lakem a poškozené nebo shnilé kusy je třeba co nejdříve vyměnit za nové. Dřevěná zeď však nabízí i některé výhody. Jedním z hlavních je její cena, protože si prkna můžete nařezat sami. Budete také potřebovat ocelové tyče, které budou podpěrami a konzolami, ke kterým jsou upevněny dřevěné prvky. Další výhodou takové ochranné zdi je snadná stavba, protože velikost a tvar dřevěných prken lze rychle předělat a přizpůsobit. Ocelové sloupky nevyžadují (kromě základů) žádnou další práci. V neposlední řadě je dřevěná opěrná zeď vyrobena ze zcela přírodního materiálu, který lze recyklovat a rychle vyměnit, takže je skvělou volbou v případech, kdy je potřeba rychlé, dočasné řešení.

3. Jak vyrobit betonovou opěrnou zeď?

3.1. Příprava terénu pro opěrnou zeď

Než začnete budovat opěrnou zeď, je třeba udělat vhodný základ, protože jen tak bude zeď pevná, stabilní a bude plnit svůj účel dlouhou dobu. Nejprve je třeba vykopat jámu, jejíž dno je pokryto vrstvou štěrku. Tato vrstva směsi jemnějšího a většího štěrku (někdy písku) je 10 - 20 cm silná (zřídka více). Je třeba ji zhutnit, aby se z ní stal kompaktní, neporézní a mrazuvzdorný materiál. Poté můžeme začít betonovat základy, které mohou být v případě potřeby i vyztuženy.

3.2. Základ opěrné zdi

Když je zem řádně připravena můžeme začít s betonováním základového pásu. Jaké to budou rozměry, závisí na rozměrech a váze samotné zdi. V zásadě platí, že šířka i hloubka základu jsou stejné jako standardní rozměry základových pásů. To znamená, že základy by měly být hluboké 80 cm až 100 cm a šířka základů by měla být 50 cm až 70 cm. Hloubka závisí na zeměpisné oblasti a rozsahu promrzání půdy a šířka na šířce samotné stěny. Základy musí být v zásadě nejméně dvakrát širší než stěna. Pokud jsou základy příliš úzké, může se stát, že se opěrná zeď začne usazovat. Pokud jsou základy mělké, voda v nich v zimě zamrzá, což způsobuje praskání a korozi výztuže v základech.

3.3. Bednění a výztuž pro základ

Základy betonových pásů se staví pomocí dřevěného bednění. Stavba betonových základů bez bednění se v žádném případě nedoporučuje. Někteří stavbaři totiž jednoduše vynechají instalaci dřevěného bednění a nalijí beton přímo do stavební jámy. To je sice proveditelné, ale pak je prakticky nemožné kontrolovat přesnost konstrukce nebo rozměry základů. Z tohoto důvodu vždy doporučujeme práci s dřevěným bedněním, do kterého se následně nalije beton. Bednění umožňuje přesnou kontrolu celé konstrukce, rozměrů a polohy ocelové výztuže v základech. Kromě toho usnadňuje upevnění, takže se výztuž při lití betonu nepohybuje ani neklouže ze své zamýšlené polohy. Výztuž v betonu přebírá působení tahových sil a zajišťuje tak dodatečnou stabilitu zdi, ale také přenos sil z horní části stěny dolů. Pro toto správné provedení betonového základu s výztuží jsou nutné znalosti a dovednosti, proto vám rozhodně doporučujeme najmout profesionály.

3.4. Drenážní trubka

Jedním z velmi důležitých prvků každé opěrné zdi je povinná drenážní / odtoková trubka. Tento prvek zajišťuje kontrolovaný odtok vody během silných dešťů otvory vytvořenými v opěrné zdi. Tyto otvory by měly být naplánovány předem v určité vzdálenosti a jejich místa by měla být viditelně označena. Drenážní trubka se umisťuje před nalitím betonu. Pokud je odtoková trubka správně nainstalována, tlak vody na opěrné zdi se výrazně sníží.

4. Postavení opěrné zdi z kamene

4.1. Příprava terénu a výkop jámy

Pro kamennou opěrnou zeď, stejně jako pro jakoukoli ochrannou bariéru, musí být terén nejprve důkladně připraven a zpevněn. Následuje příprava železobetonového základu, i když, teoreticky řečeno, základy mohou být také kamenné. Taková konstrukce základu je rizikovější, protože je obtížnější kontrolovat parametry kvality, pevnosti a neporéznosti, takže je železobetonový základ považován za mnohem lepší volbu.

4.2. Kamenná opěrná zeď s cementovou maltou

Pokud se rozhodnete pro kamennou zeď s cementovou maltou, vězte, že bude velmi pevná. Kameny jsou totiž kladeny na vrstvu cementové malty, která je spojuje v pevný celek. Na druhou stranu, jeho neporéznost by se mohla ukázat jako slabina, kvůli zadržování vody, takže odvodňovací potrubí zde hraje důležitější roli než u jiných zdí. Pokud se rozhodnete stavět z cementové malty, věnujte pozornost spárům. Malty může být ve spárách příliš mnoho, takže bude sahat až k vnějšímu okraji, čímž se ztrácí specifičnost každého jednotlivého kamene. Takováto „rozpatlaná“ zeď vypadá spíše jako samolepka než jako struktura z přírodního kamene. Zeď bude vypadat lépe, když jsou spáry hlubší a nebudou vyplněny až na vrchol omítkou, takže objem a textura každého kamene budou jasně viditelné a nebude narušen přirozený vzhled.

4.3. Práce s pískem a zeminou

Tento způsob stavby opěrné zdi se nazývá suché zdění s kamenem. Spáry mezi kameny jsou vyplněny jednoduchou směsí písku a zeminy. Tento druh opěrné zdi není tak pevný a stabilní jako ten s cementovou maltou, ale dokáže odolat tlaku země, pokud není vyšší než metr. Tato směs je také dostatečně porézní.

4.4. Kladení kamenů

Když je základ připraven, začíná pokládka kamenů vedle sebe. Pokud je konstrukce suchá, praskliny se vyplní směsí písku a zeminy. Pokud se naopak jedná o tzv. mokrou konstrukci, spáry se vyplňují klasickou cementovou maltou. S tvorbou jednotlivých řad a postupným růstem opěrné stěny se vytvoří svah vyplněný zeminou, přičemž dávejte maximální pozor, abyste nepoškodili drenážní trubku! Hezčí kusy a strany kamene se snažte pokládat dopředu a ty ošklivější a nerovnější dozadu. Kameny by měly být pokládány lehce šikmo, aby se celý sklon stěny nakonec pohyboval kolem optimálních 20°. Přesnosti provedení se nejsnáze dosáhne použitím šablony z latí, kdy se na každou stranu opěrné zdi položí jedna šablona, mezi ně se natáhne šňůra a kameny se pak mohou skládat přímo vedle ní.