Ateliér Minerva: Trojrozměrné náměstí na hranici historického jádra města Šibenik

Na východním pobřeží Jadranu najdeme celou řadu známých měst, jako je Dubrovník, Split a Zadar, z nichž každé jednotlivě i všechny dohromady tvoří důležitou součást místní kultury, jejíž kontinuita trvá od starověku až po současnost. Jedná se o oblíbené turistické destinace.

Šibenik je poněkud méně exponovaný a v kontextu historické architektury je známý především svou renesanční katedrálou, syntézou prostorového pojetí a precizní kamenné stavby podle návrhu Juraje Dalmatince. Znalci by také mohli znát modernistickou ikonu: bývalý Dům Jugoslávské Národní Armády (dnes předělaný na Městskou knihovnu), navržený architektem Ivanem Vitićem a dokončený na počátku 60. let 20. století. Dům JNA je paradigmatickým příkladem modernistické interpolace, takže objem krystaloidního skla je sebevědomě až drze postaven na základech starého opevnění.

Vedle Městské knihovny se nachází neméně významné Městské divadlo a tyto dvě budovy definovaly „Poljanu“ jako náměstí, které po léta zůstávalo architektonicky neuspořádané, přestože je jedním z hlavních přístupů do centra města. Symbolický význam náměstí zdůrazňuje správní budova obce. Přestože náměstí v poslední době sloužilo jako parkoviště, stále mělo dlouhou tradici jako místo pro veřejné akce: od závodů a koncertů až po politická shromáždění.

V roce 2011 byla vypsána soutěž na úpravu náměstí a podzemních garáží, kterou vyhrály Ivana Tuteková a Paula Šimetinová se svými spolupracovníky a do projektového týmu se spolu s dalšími spolupracovníky připojil projekční tým Numen/For Use. Myšlenky autorek vycházely ze snahy rozpoznat geometrii okolní zástavby v prostoru náměstí, přijmout již existující trasy pohybů, ale také prosadit lokaci jako infrastrukturní podporu pro nejrůznější akce a události.

Designové problémy a výzvy se proměnily ve výhodu a výchozí bod pro kompozici. Třípatrová podzemní garáž nevyhnutelně vyžaduje přístup pro auta a chodce. Autoři jako strategická místa použili právě ty přístupové body, nad kterými umístili zkosené roviny, které pokračují do přízemí a z něj postupně stoupají nahoru.

Kromě toho, že plní pragmatickou roli zastřešení prvků infrastruktury a jsou nedílnou součástí aktivního prostoru náměstí, jsou využívány jako jeviště či hlediště. Tím se rovina čtverce zvlnila a stala se trojrozměrná, dynamická. Mezi dvěma zkosenými rovinami skupina Numen reinterpretovala koncept náměstí a také střechu knihovny a navrhla trojcípé přístřešky na štíhlých sloupech, které připomínají bílý mrak. Plocha náměstí je vydlážděna, rovněž bílým kamenem se dvěma mírně odlišnými texturami. Geometrie změn dlažby vyplývá z přístavby budovy knihovny. Přes celé náměstí je instalována síť samostatných bodů s přípojkami elektřiny a vody, které se využívají při montáži provizorních stánků a pavilonů.

Mezi knihovnou a samotnou garáží bylo ponecháno „údolíčko“, aby zůstaly viditelné archeologické vrstvy opevnění. Klesají do něj kaskády hlediště a voňavá zahrada, která je zároveň bočním pěším vstupem do garáže. Nad ní se vznáší ocelový most spojující vchod knihovny s nedalekým parkem. Nakonec byla na okraji náměstí, vedle velmi rušné křižovatky, instalována kruhová mělká kašna.

Celkově lze říci, že architekti se prostředí nepodřizovali, ale vedli s ním aktivní dialog. Náměstí Poljana vpisuje moderní architektonickou kulturu do citlivého historického prostředí, které staví na síti strmých středomořských uliček a náměstí Šibeniku. I když jde o rozdílnou logiku designu, pro obě situace je zásadní urbanistická nejednoznačnost a vitalita.