Jak a kde budeme pracovat v budoucnu: Globální megatrend New Work

Racionální meritokracie průmyslového věku s přesčasy a podporou fyzické přítomnosti na pracovišti se ukázala jako prakticky neudržitelná. Korona krize způsobila velkou změnu modelu práce. Ukázalo se, že jde o trend, který se šíří tak rychle a v takovém rozsahu, že se dá s jistotou říci, že se stal megatrendem. Masová digitalizace způsobená krizí podporuje nové modely práce, které se vyznačují propojením pracovního a soukromého života a práce na dálku. Firmy se staly agilnějšími a přizpůsobivějšími, zatímco zaměstnanci jsou stále více považováni za ty, kteří mají řešit problémy budoucích sociálních úkolů.

Od ekonomického růstu ke společnosti po něm

Nacházíme se v době přechodu: kapitalistické představy o kariéře a úspěchu postupně ustupují do pozadí. Na jejich místo přicházejí hodnoty, které již nemusí nutně souviset s „tvrdými“ faktory, jako je úroveň příjmu a postavení, ale spíše s „měkkými“ faktory, jako je smysl, příležitosti ke společné tvorbě a slučitelnost pracovního a soukromého života.

Abychom ilustrovali transformační sílu tohoto megatrendu, „nové pracovní reality“, stojí za to se ohlédnout zpět. V převážně venkovských oblastech byla práce mužů a žen rovnocenná a stejně ceněná. Obě pohlaví rovnocenně přispívala k přežití komunity. Příchodem industrializace se otevřela pracovní místa mimo vlastní usedlost / vesnickou komunitu. Rodina (rodiče + děti) jako buňka nahradila komunitu a muži i ženy začali pracovat mimo domov. Během této doby stále častěji padaly domácí práce na bedra žen - jako další zátěž navíc vedle povinnosti chodit do práce.

Od té doby se racionální společnost průmyslového věku, orientovaná výhradně na výkon a úspěch, založila svůj politický, sociální a ekonomický rozvoj na práci a příjmům. Toto chápání práce je stále poměrně mladé - a v současnosti se opět dramaticky mění.

Život se dnes již striktně nedělí na práci a volný čas (pamatujete - 8h práce, 8h volný čas a 8h spánek?), ale je nahlížen jako celek, jako souhrn všech činností - ať už placených či dobrovolných, ze zájmu, povinnosti či potěšení. To také odkazuje na nový pohled na smysl, význam a účel ekonomické činnosti. Zejména mladší generace, tzv. generace I a generace Z, si uvědomují, že příslib nepřetržitého ekonomického růstu, který dával životu dosud smysl, nelze naplnit, aniž by bylo zničeno vše: planeta Země a její zdroje.

Diskuse o základním příjmu a přehodnocení jistot (domácnosti, péče o děti a prarodiče), bez ohledu na genderové role, jsou prvními jemnými výplody společenského vývoje, které oddělují koncept práce od ekonomické aktivity, přesněji řečeno zaměstnání.

Ekonomie smyslu: změna pro dlouhodobý a udržitelný úspěch

Jaké současné nebo budoucí problémy mohou naše produkty nebo služby vyřešit? To je otázka smyslu, který si každá udržitelná společnost klade a přispívá k firemní kultuře, která je pro její obchodní a společenskou image stále důležitější. Pouze ty společnosti, které vědí, jak na tuto otázku odpovědět, mohou vytvořit atraktivní pracovní prostředí pro rostoucí počet zaměstnanců, kteří hledají smysl v tom, co dělají. Zaměstnanci, kteří svou práci vnímají jako smysluplnou a užitečnou, jsou podle odborníků méně náchylní k nemocem. Zaměstnavatelé tak i nevědomky ovlivňují i ​​zdraví svých zaměstnanců, a tím i jejich produktivitu.

Ekonomie významu také znamená změněné chápání pokroku, kde se nejvíce cení nejlepší, nikoli nejnovější produkt. Nejlepší produkt již není definován pouze vysoce kvalitními materiály nebo nejpříjemnějším uživatelským zážitkem, ale je výsledkem kombinace ekologických, ekonomických a etických hodnot. Nemusí již nutně přímo souviset s produktem.

Společenská odpovědnost firem (CSR - Corporate Social Responsibility) již není luxus, který si mohou dovolit jen některé společnosti, ale něco, co je nezbytné pro jakýkoliv druh podnikání. CSR je důležitou ekonomickou výhodou a aktivem. Stává se tak magnetem pro zaměstnance na konkurenčním trhu. Dobrá reputace na druhou stranu zvyšuje loajalitu zákazníků, a tím i odolnost firmy jako celku. Udržitelné řízení často znamená jak energetickou účinnost, tak účinnost zdrojů, a tedy optimalizaci nákladů.

Prolínání pracovního a soukromého života místo rovnováhy mezi nimi

Zaměstnanci dnes touží po modelech, které umožňují harmonické prolínání práce a volného času. Méně striktní hranice mezi profesionálním a soukromým životem umožňuje zaměstnancům pružně reagovat na změny soukromých okolností, pracovat samostatně a být tak produktivnější.

Mění se přitom nejen model pracovní doby, ale i pracovní prostor. Pandemie koronaviru ukázala, že práce na dálku je nejen možná, ale může být i velmi efektivní. Zatímco mnoho zaměstnanců během krize pracovalo z tzv. home office, jejich šéfové se většinou zbytečně obávali, že jejich produktivita tím klesne.

Ať už se jedná o kancelář v kempu, kavárně nebo hotelu: práce na dálku umožňuje zaměstnanci soustředit se na to, kde chce trávit část svého volného času. Zejména v zakázkové ekonomice, na rostoucím trhu živnostníků, freelancerů a lidí, kteří pracují příležitostně nebo jen na projektech, se práce stále častěji spojuje s cestováním. Ustálil se pro ně nový termín: digitální nomádi.

Zaměstnanci si nyní berou práci s sebou na cesty a spojují tak pobyt na speciálních místech s profesionální činností. Důvěra, že svoboda je využívána, nikoli zneužívána, podporuje motivaci zaměstnanců, a tím prospívá i firmám. V budoucnu budou muset manažeři zaměstnancům důvěřovat, pokud si je chtějí udržet.

Kancelář je mrtvá, ať žije kancelář!

Pokud všichni pracují z domova, má vůbec smysl mít kancelář či pracoviště? Tuto otázku si kladlo mnoho zaměstnavatelů, když v roce 2020 stáli před opuštěnými kancelářemi. Přestože si lidé na začátku pandemie užívali změn a pohodlí práce z domova, brzy začali toužit po dynamice a živosti prostředí a styku se svými spolupracovníky. Ani kultura práce na dálku, která docela dobře funguje, nemůže nahradit spontánní mezilidské kontakty, inspirativní náhody, krátké výměny myšlenek a společné tvoření na místě.

Samotná kancelář tak rozhodně smysl má. Zkušenosti získané během pandemie však mění požadavky na kancelářské prostory. Kanceláře se mění z klasického pracoviště v sociální a kulturní prostředí, kde se zviditelňují firemní hodnoty a kde se mezi zaměstnanci rozvíjí týmový duch. Zde se spolupráce a spolutvoření odehrává fyzicky.

V tomto smyslu by se firmy měly inspirovat nově založenými společnostmi. Kultura startupů přináší nejen nové strategie spolupráce a tvorby inovací, ale mění i pracovní prostor. Stává se místem, kde se rodí nové nápady, služby a produkty, a zároveň je to místo, kde spolu prakticky žijete. Pokud se cítíte propojeni ve fyzickém prostředí, můžete spolu dobře spolupracovat v digitálním prostředí. Kancelář budoucnosti je také místem, kde se prolíná skutečný a digitální prostor a kde se kolegové mohou snadno spojit se členy týmu při práci na dálku.

Digitalizace: nové normálno

Digitální gramotnost firem se v roce 2020 znatelně zvýšila díky masovému využívání komunikačních prostředků, aplikací, nástrojů projektového řízení apod. Pocit přetížení mnoha novými informacemi a dovednostmi v budoucnu zmizí. Počáteční digitální improvizaci doprovází zvykání si: to, co se naučíme, se konsoliduje a nepostřehnutelně začleňuje do každodenní práce.

Stále více společností také spoléhá na využití umělé inteligence (AI). Zejména při monotónních činnostech pracují stroje déle a lépe než lidé, se stejným nebo ještě větším efektem. S narůstajícím výkonem počítačů se zvětšuje škála možností využití umělé inteligence. Od optimalizace marketingových specifikací po jazykové asistenty, od účetnictví po automatizované řízení standardizovaných procesů v administrativě a tak dále a tak dále.

Umělá inteligence a narůstající digitalizace jdou také ruku v ruce s novými obchodními modely, které již neprodávají produkty, ale pronajímají nebo nabízejí své služby - „vše jako služba“ neboli XaaS (Everything as a Service). Globálními hráči XaaS jsou například Netflix nebo Adobe pro B2B sektor. Nabídka XaaS prokázala svou hodnotu během koronavirové krize a nepochybně se bude nadále vyvíjet a rozšiřovat pomocí umělé inteligence a algoritmů.

Automatizace a umělá inteligence v budoucnu nahradí opakující se a nekreativní práci, která stejně lidi neuspokojuje. Empatie, intuice a kreativita jsou však vlastnosti, které stroje nenahradí - a pro budoucnost úspěšných firem jsou zásadní.

Pracovní ekosystémy - udržitelnost prostřednictvím odolnosti namísto efektivity

Teprve když průběžná racionalizace a optimalizace všech procesů přestanou být prioritou, vzniká prostor pro další rozvoj - pro dimenze, díky nimž jsou firmy agilnější a odolnější. I v nejlépe řízených společnostech nastávají situace, které nelze předvídat ani vysvětlit principy příčiny a následku.

Při hledání optimalizace firmy vytvářejí sofistikované modely rozpočtu a plánování výroby a najímají přitom armády zaměstnanců. Obchodní plánovači, šampioni ISO 9000, černé pásy Six Sigma... Jejich tituly jsou atraktivní, ale jejich úkol je vždy stejný: zajistit budoucí přežití společnosti zlepšením zbývajících přístupů.

Korona krize však všem jasně naznačila, že čím horlivěji je tento přístup dodržován, tím těžší se skutečně zdá dosáhnout požadovaného efektu. Dříve nebo později se organizace dostane do bodu, kdy se složitost světa již zdá být neovladatelná. Pak už nepomáhá hromada dat, ani sofistikovanější struktury reportingu nebo ještě přehlednější správa. V tu chvíli je potřeba sebevědomý způsob myšlení a jednání tváří v tvář nejistotě a riziku.

Pracovní ekosystémy jsou dobrým základem pro reakci na nadcházející různá „překvapení“. Nikdo neví, jaká budou, ale je zcela jisté, že se objeví. Odolnosti nelze dosáhnout neustálým zlepšováním výkonu. Záleží i na zdánlivě nepotřebných přebytcích, zásobách, způsobu zahálky apod. Tedy je třeba těžit z rozmanitosti, nikoli ze „zarputilosti“.

Čtyři postuláty nové pracovní reality: