V oblasti

    Galerie Cukrarna - jako Fénix z popela

    Po téměř 200 letech od svého vzniku dostal starý lublaňský cukrovar nové roucho a stal se centrem současného umění. Nový prostor tak obohatil kulturní nabídku slovinského hlavního města.

    Lokace

    Rekonstrukcí starého cukrovaru, která začala v říjnu 2018 úpravou okolí, tato část města opět ožila. Tato budova jednou z posledních částí uspořádání nábřeží podél řeky Lublanice, o které snil architekt a urbanista Josip Plečnik, který mimo jiné ve 20. letech minulého století významně přispěl k současnému vzhledu Pražského hradu.

    Nyní si návštěvníci mohou užít krásnou procházku ve směru, který vede kolem Špici, Trojmostí a Prešerenova náměstí, kolem tržiště a Dračího mostu k novému cukrovaru a dále až k věznici. Po řadě desetiletí se tato donedávna neprůjezdná část lublanického břehu opět otevírá pro pěší a cyklisty.

    Od továrny do přístřešku pro bezdomovce

    Bývalý cukrovar, postavený v roce 1828, byl krátce po požáru v roce 1858 továrnou tabákového průmyslu a poté kasárnami. Po zemětřesení v roce 1895 se objekt stal útočištěm ohrožených, včetně umělců. Byli mezi nimi spisovatelé slovinské moderny. Někteří z nich zde psali díla, která patří nejslavnějšímu období slovinské literatury. Navzdory veškerému zmatku a několika změnám účelu se budova zachovala jako nejstarší budova průmyslového kulturního dědictví v Lublani.

     Budova cukrárny je nejstarší budovou průmyslového kulturního dědictví v Lublani; foto: Miran Kambič
     Budova cukrárny je nejstarší budovou průmyslového kulturního dědictví v Lublani; foto: Miran Kambič

    Od ruiny k moderní galerii

    Desítky let úpadku zanechali své stopy na konstrukci Cukrovaru. Kompletní rekonstrukce budovy byla obrovským inženýrským počinem. Jediným smysluplným a účelným architektonickým řešením ve vztahu k budoucí náplni, tedy galerii pro současné umění, bylo úplné vyprázdnění interiéru a poskytnutí nových prostor a ploch pro výstavy a moderní kulturní vyžití.

    Rekonstrukce budovy a změna jejího účelu byly obrovským inženýrským počinem; foto: Miran Kambič
    Rekonstrukce budovy a změna jejího účelu byly obrovským inženýrským počinem; foto: Miran Kambič

    Ocelová konstrukce opláštěná bílým perforovaným plechem působí, jako by se vznášela v prázdném prostoru. Skrývá čtyři galerijní prostory, kanceláře ve dvou podlažích a víceúčelový prostor s přednáškovým sálem a v blízké budoucnosti i knihovnou.

    Interiér budovy je obložen bílým perforovaným plechem, což vytváří vizuálně dynamický prostor; foto: Miran Kambič
    Interiér budovy je obložen bílým perforovaným plechem, což vytváří vizuálně dynamický prostor; foto: Miran Kambič

    V přízemí se nachází příjemná kavárna, která má možnost pořádat různé akce. Najdete tam i pódium a galerii vyvýšenou nad barem. Prostor se také otevírá ven obřími prosklenými dveřmi směrem k nově zrekonstruovanému jižnímu schodišti. Tam architekti naplánovali i amfiteátrové schodiště pro posezení a společenské vyžití.

    Jako kontrast proti bílé galerii, restaurací s jevištěm dominuje černá; foto: Miran Kambič
    Jako kontrast proti bílé galerii, restaurací s jevištěm dominuje černá; foto: Miran Kambič

    V novém suterénu je dalších 1300 metrů čtverečních, které zabírá víceúčelový sál, prostor určený především pro představení, jsou tam též šatny a toalety pro návštěvníky, kotelna a obslužné místnosti.

    Prostor se obřími prosklenými dveřmi otevírá směrem k nově zrekonstruovanému jižnímu schodišti. Tam architekti naplánovali i amfiteátr pro posezení a společenské vyžití.; foto: Miran Kambič
    Prostor se obřími prosklenými dveřmi otevírá směrem k nově zrekonstruovanému jižnímu schodišti. Tam architekti naplánovali i amfiteátr pro posezení a společenské vyžití.; foto: Miran Kambič

    Cukrovar tak povstal jako Fénix z popela a ožil v podobě multifunkční galerie, která po všech stránkách obohacuje kulturní a turistickou nabídku Lublaně.

    Klient: Město Lublaň
    Začátek rekonstrukce: 2018
    Autoři projektu: Marko Studen, Jernej Šipoš, Boris Matić (Scapelab)
    Stavební konstrukce: Angelo Žigon, Tomaž Strmole (Elea IC)
    Dodavatel: Strabag
    Celková plocha: 6000 m2
    Hodnota projektu: 21,5 milionů eur; spolufinancování zajistil Evropský fond pro regionální rozvoj
    311
    Autor: Daibau casopis

    Jak jste využili tyto informace?


    Nápady na úpravu a uspořádání domu

    Časopis se spoustou skvělých nápadů pro úpravu a rekonstrukci Vašeho domu

    Podmínky užívání I Politika soukromí I Informace o cookies I Impressum
    © 2023 Daibau, všechna práva vyhrazena