Valtice - odkaz Lichtenštejnů v srdci jižní Moravy

Letem městem Valtice

Historie Valtic sahá až do 12. století, kdy se zde začalo formovat osídlení, které postupně získávalo na významu. Klíčovou roli v dějinách města sehrál rod Lichtenštejnů, pod jehož správou se Valtice v průběhu staletí proměnily v reprezentativní sídlo a centrum rozsáhlého panství. Právě díky nim zde vznikl rozsáhlý komplex architektonických památek, který dodnes patří k nejhodnotnějším na Moravě. 

Lichtenštejnové zde vytvořili nejen monumentální zámek, vycházející z přestavby původního hradu, ale také celou síť staveb a krajinných kompozic, které dodnes ovlivňují tvář regionu. Barokní valtický zámek je dominantou města i širokého okolí, stejně jako kostel Nanebevzetí Panny Marie, významná sakrální stavba 17. století, jejíž monumentální silueta určuje charakter historického jádra. 

Valtice však nejsou jen městem velkých barokních staveb. Okolní krajina ukrývá řadu drobnějších objektů, které měly zábavní či reprezentační účel a dodnes tvoří důležitou součást místního genia loci. Na návrší nedaleko města se nachází Kolonáda na Reistně, klasicistní vyhlídková stavba s dalekým rozhledem, postavená na počátku 19. století. Zámecké lesy skrývají novogotickou kapli sv. Huberta z roku 1855, loveckou kapli zasazenou  do romantického lesního prostředí. 

Mezi další zajímavosti architektury s krajinářským významem patří i Katzelsdorfský zámeček v nedalekém lese, postavený v letech 1817 - 1819 jako lovecký objekt Jana I. Josefa  z Lichtenštejna. I když z něj zůstalo jen torzo, jeho význam připomíná vzniklý spolek na jeho obnovu, a v roce 2021 bylo torzo prohlášeno kulturní památkou České republiky. Kromě těchto staveb utváří valtickou krajinu také Dianin chrám (Rendez-vous), připomínající antický triumfální oblouk, a empírový Belveder, původně sloužící jako lovecký letohrádek s vyhlídkou. Obě stavby dokládají zálibu Lichtenštejnů  v komponované krajině a romantických výhledech. 

Své místo mají ve městě i stavby novější. Historická radnice stojí na valtickém náměstí jako připomínka městské správy v minulosti. Valtické podzemí, rozsáhlý sklepní labyrint, dnes ožívá vinařskými akcemi. Současná architektura zde našla své místo například ve Vinařství Obelisk či v Chrámu vína vinařství Chateau Valtice, kde se moderní styl propojuje s tradičním vinařským kontextem. 

Valtice tak zůstávají příkladem místa, kde se historická architektura, komponovaná krajina a víno prolínají v jeden celek. Dědictví Lichtenštejnů je zde stále patrné - nejen ve velkolepých památkách, ale i v drobných stavbách a v celkové krajinářské koncepci, která dává Valticím jejich jedinečný charakter. 

Zámek Valtice  

Valtický zámek patří mezi nejvýznamnější památky na jihu Moravy. Původně středověký hrad, který vznikl patrně už v 11. století, prošel během staletí zásadními přestavbami a dnes představuje jedinečný příklad barokní zámecké architektury. Svou rozlohou, výzdobou  a historickým významem je důkazem prestiže rodu Liechtensteinů, kteří jej obývali více než půl tisíciletí - až do konfiskace v roce 1945. 

Valtický zámek je monumentální dvoupatrová barokní stavba s pravoúhlým půdorysem, která obklopuje čtvercové nádvoří. Dominantou severního vstupního průčelí je mohutný portál  s bohatou sochařskou výzdobou, včetně alegorií Spravedlnosti a Moudrosti, putti a knížecího erbu. Fasády jsou rytmizovány pravidelnými okenními osami lemovanými šambránami  a frontony, jednotlivá patra pak oddělují kordónové římsy. Věž s hodinami z roku 1788 vystupuje ze středu mansardové střechy a je zdobená alegorickými postavami. Západní, jižní a východní křídla se mírně liší v rozvržení oken, rizalitů a balkónů, ale celkově zachovávají jednotný barokní charakter ovlivněný vídeňskou a italskou architekturou. Vnitřní nádvoří se vyznačuje reprezentativním balkonem tzv. altanou a přístupem do zámecké kaple s bohatě zdobeným portálem a freskovou výzdobou. Celý komplex je příkladem vysoké úrovně architektury 17. - 18. století a patří k nejvýznamnějším památkám tohoto typu ve střední Evropě. 

Dnes zámek spravuje Národní památkový ústav a je přístupný veřejnosti v několika prohlídkových okruzích. Je také jedním z hlavních center vinařství - ve sklepech sídlí národní Salon vín ČR. Valtický zámek je spolu s Lednicí a dalšími stavbami v krajině součástí Lednicko-valtického areálu, který byl v roce 1996 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.  

Na zámek bezprostředně navazuje rozlehlý přírodně-krajinářský park o rozloze 25 hektarů. Roste zde na 115 druhů dřevin - včetně vzácného převislého jerlínu japonského, jednoho  z největších svého druhu ve střední Evropě. Z původních romantických prvků se dochovala například umělá jeskyně zvaná Peklo nebo sochařská výzdoba amfiteátru s barokními plastikami Herkula, Apollona či Merkura. 

Součástí parku je i vyhledávaná bylinková zahrádka manželů Chmelařových a také vinařská naučná stezka, která návštěvníky seznamuje s historií pěstování vína na Valticku. V parku kdysi býval i zámecký vinohrad - na jeho místě se dnes nachází travnatý amfiteátr. 

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Dominantou valtického náměstí je monumentální barokní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jeho vznik sahá do období raného baroka - základní kámen byl položen v roce 1631, ale kvůli technickým problémům a válečným událostem byla stavba dokončena až o 40 let později. Zasloužil se o ni rod Lichtenštejnů, konkrétně kníže Karel Eusebius. Stavitelem byl Giovanni Giacomo Tencalla, inspirovaný slavnou římskou jezuitskou bazilikou Il Gesù. Už během výstavby se ale ukázalo, že šlo o odvážný projekt: v roce 1638 se zřítila kupole, čímž byly poškozeny i okolní klenby. Stavbu poté převzal brněnský mistr Ondřej Erna, a až  po uklidnění válečné situace pokračovaly práce až do roku 1671, kdy byl kostel slavnostně vysvěcen. 

Kostel je 48 metrů dlouhý, 28 metrů široký a klenba sahá do výšky 34 metrů. Dvojice věží se tyčí do 60 metrů. Jde o jednolodní stavbu s příčnou lodí a pravoúhle zakončeným presbytářem. Hlavní průčelí se vyznačuje výrazným rizalitem s portálem, bohatou sochařskou výzdobou  a znakem Lichtenštejnů mezi dvojicí andílků. Nad vstupem stojí sochy sv. Petra a Pavla, věže jsou zakončeny historizujícími helmicemi z počátku 20. století. Vnitřní prostor je zaklenut valenými klenbami, centrální prostor překlenuje kopule spočívající na pendativech. Celý interiér je bohatě zdoben štukovou výzdobou, reliéfy a andílky, které vytvořili Tencalla a jeho spolupracovníci. 
Hlavní oltářní obraz, kopie Rubensova díla „Nanebevzetí Panny Marie“, zhotovil malíř Gaetano Fanti roku 1756. Originál byl během hrozby pruského vpádu odvezen do Vídně. Nad oltářem visí originální obraz P. P. Rubense - „Nejsvětější Trojice“. Obrazy v bočních kaplích pocházejí od italského malíře G. B. Gidoniho, vlámského umělce Franse de Neveho a dalších autorů, z nichž některé zůstávají neznámé.  

Významným prvkem interiéru je také kazatelna z roku 1720, vyřezávaná Františkem Bienerem, a plastika sv. Jana Nepomuckého od rakouského sochaře Ignáce Langelachera. V pravé boční kapli se nachází velký kříž – kopie slavného jemnického krucifixu Consumatum est, kterou roku 1903 vytvořil český sochař Ignác Weirich. V téže kapli je také umístěna poutní milostná ikona Panny Marie, k níž podle legendy směřovala procesí už ve chvíli, kdy visela na dubu v okolí města. Na rámu obrazu jsou dodnes zachovány dubové ratolesti jako připomínka jejího původu. 

Hudební stránku kostela podtrje hují varhany z roku 1750, které zhotovil renomovaný rakouský varhanář Johann Hencke. Čtyři zvony umístěné ve věži doplňují akustický zážitek - největší z nich nese jméno Panny Marie. 

Z architektonického hlediska je kostel cenným příkladem raně barokní architektury s římskou inspirací. Průčelí, dokončené později než samotná loď, působí plasticky a monumentálně. Prostorové uspořádání je založeno na centrální dispozici s kupolí nad křížením a mělkými bočními kaplemi. Stavba zaujímá výjimečné postavení v dějinách sakrální architektury Moravy a je jedním z nejvýznamnějších protobarokních chrámů regionu. Její poloha v centru města  a výrazná silueta s věžemi tvoří charakteristickou dominantu Valtic viditelnou z dálky. 

Kolonáda na Reistně

Kolonáda na Reistně, výrazná krajinná dominanta nad Valticemi, postavená na počátku 19. století, je jedním z vrcholných děl architekta Josefa Hardtmutha - a zároveň jedním z jeho posledních projektů pro tento šlechtický rod. Kolonádu nechal postavit kníže Jan I. z Liechtensteina jako památník svému otci Františkovi a dvěma zesnulým bratrům, Filipovi a Ludvíkovi. Zádušní ráz stavby podtrhují sochy ve výklencích, představující zemřelé knížata v antických tóze, a německé nápisy na průčelích: „Der Sohn dem Vater / der Bruder den Brüdern“ a „Den Manen der Unvergesslichen / der einzig überlebende Sohn“, tedy „Syn otci, bratr bratrům“ a „Nezapomenutelným mužům jediný přeživší syn“. 

Hardtmuth navrhl stavbu jako klasickou kolonádu s triumfálním obloukem - kombinaci antických forem, která ve své době vyjadřovala vznešenost, vzpomínku i sílu. Centrální oblouk je doplněn mohutnými pilíři a dvěma řadami kolosálních sloupů s kompozitními hlavicemi. Celek působí slavnostně a vyváženě, ačkoliv při bližším pohledu působí spíše jako scénická kulisa. To však nijak neubírá na jeho působivosti, zejména při pohledu z dálky - například  z cesty od Poštorné za východu slunce. 

Sochařská výzdoba pochází z dílny vídeňského umělce Josepha Kliebera. Vytvořil nejen sochy zesnulých knížat, ale také šestnáct reliéfů, které symbolicky zobrazují ctnosti rodu Liechtensteinů - například jejich podporu hudby, architektury, filozofie nebo dobročinnosti. Všechny tyto motivy jsou ztvárněny antikizujícími postavami a atributy. 
První plány vznikly v roce 1811, ale kvůli neshodám mezi knížetem Janem I. a architektem Hardtmuthem - mimo jiné kvůli zřícení jiné stavby u Mödlingu, byl projekt pozastaven. Nakonec byla stavba svěřena zkušenému staviteli Josefu Poppelackovi. Ten ji pod vedením stavební kanceláře knížete a za pomoci dalších odborníků - například měditepce Jana Sartora nebo stavebního mistra Františka Schlepsa, dokončil v roce 1823. 

Dnes je kolonáda nejen památkou na slavný rod, ale také oblíbeným vyhlídkovým místem.  Po točitém kamenném schodišti lze vystoupat na horní terasu, odkud se nabízí pohled na širokou krajinu mezi Valticemi a rakouským Schrattenbergem. Celá stavba je orientována severozápad-jihovýchod a svými téměř totožnými průčelími otevírá výhled do obou zemí. 

Ačkoli kolonáda působí impozantně především z dálky, její architektonická a symbolická hodnota je mimořádná. Patří k nejpůsobivějším památkám Lednicko-valtického areálu a bývá právem přirovnávána ke Glorietu ve vídeňském Schönbrunnu. Zároveň je ale jedinečná svou funkcí: nikoliv pouhá okrasa, ale rodový památník a místo vzpomínky, zasazený do krajiny s nebývalou pečlivostí. 

Kaple sv. Huberta

Uprostřed hlubokého Bořího lesa, daleko od rušného světa a asfaltových silnic, stojí mezi stromy tichá stavba, která připomíná romantické představy o středověku i slavnou loveckou minulost Lichtensteinů. Kaple svatého Huberta, zasvěcená patronu myslivců, je jedním z pozdních a zároveň nejpůsobivějších příkladů romantického historismu v Lednicko-valtickém areálu. 

Kapli nechal postavit kníže Alois II. z Liechtensteina v roce 1855 podle návrhu architekta Jiřího Wingelmüllera - ve stejné době, kdy se přestavoval zámek v Lednici do novogotické podoby. Svým stylem i kamenickou výzdobou s nápadně gotickými motivy kaple ladí právě s touto novou módou, která tehdy ovládla šlechtické stavby ve střední Evropě. 

Kaple má velmi neobvyklou podobu: tvoří ji otevřená trojboká stavba, jejíž tři masivní pilíře z pískovcových kvádrů jsou spojeny gotickými oblouky s bohatou kamenickou výzdobou. Tvar půdorysu - rovnostranný trojúhelník - není náhodný, vyjadřuje symboliku svaté trojice  i harmonii krajiny. 

Stavba je ze všech stran přístupná po širokých schodech a otevřená směrem ven, takže působí spíš jako kamenný pavilon než tradiční kaple. Střecha ve tvaru jehlanu je zdobena neogotickými fiálami, kraby a stylizovanými kružbami, které navozují dojem středověké architektury. Aby působila co nejvíce „starobyle“, byly na pískovcové kvádry dokonce vyznačeny smyšlené kamenické značky, jaké používali gotičtí stavitelé. 

V samotném středu kaple se nachází socha sv. Huberta, který je zde zobrazen v loveckém oděvu s pláštěm a psem u nohou. Klečící andělé kolem podstavce, jelení hlavy a vytesané nápisy vytvářejí scénu, která připomíná legendu o Hubertovi a jeho obrácení během lovu. Sousoší je zároveň oltářem, ale bez jakékoli liturgické funkce – kaple sloužila spíše jako symbolické místo zastavení během knížecích honů. Právě při těchto honech měla stavba svou praktickou i ceremoniální roli. Leží přibližně na polovině cesty mezi Rendez-vous (Dianin chrám), odkud hony začínaly, a Janohradem, kde obvykle končily. Kaple tak nebyla jen okrasným prvkem krajiny, ale také součástí promyšlené kompozice knížecího loveckého rituálu. 

Kaple sv. Huberta je jednou z nejmladších staveb v Lednicko-valtickém areálu, ale patří k těm nejpoetičtějším. Její poloha na lesní mýtině, daleko od měst a cest, z ní dělá ideální místo pro tiché rozjímání nebo odpočinek během procházky. Přístupná je pěšky či na kole - prochází tudy žlutá a červená turistická značka, které spojují Valtice, Lednici, Břeclav a Hlohovec. 

Ačkoli kaple nemá zvon, lavice ani pravidelné bohoslužby, její duchovní atmosféra je silná právě v její jednoduchosti a tichu. Její výtvarná krása, symbolika a zakotvení v krajině ji řadí mezi nejpůvabnější a nejromantičtější místa celého areálu. 

Vinařství Obelisk 

Na místě, kde kdysi stála rota pohraniční stráže, dnes roste réva a zraje víno. Vinařství Obelisk, založené Františkem Fabičovicem, se rozkládá na zeleném horizontu s výhledem na Valtice, Pálavu a blízkou kolonádu Reistna. Novodobá stavba tu nestojí náhodou - pečlivě navazuje  na kulturní a krajinářské dědictví Lednicko-valtického areálu i na dávnou vinařskou tradici spjatou s rodem Liechtensteinů. 

Architektonický návrh vinařství vychází z principů antické estetiky - inspirací byly řecké chrámy, které se zde přetavily do minimalistického pavilonu podepřeného třemi řadami sloupů. Objekt připomíná abstraktní chrám zasvěcený vínu. Je rozdělen na dvě části: podzemní technický provoz a nadzemní reprezentativní pavilon. Právě díky tomuto členění vinařství působí v krajině velmi nenápadně - většina objemu stavby je skryta pod zemí, viditelná část jemně vystupuje z okolních vinic a stává se jejich přirozenou součástí. 

Zpracování hroznů probíhá gravitačně - hrozny „putují“ dolů mezi patry bez potřeby čerpání, což šetří jejich strukturu i chuť. Výrobní část tvoří tanková hala obklopená ležáckými sklepy. Vína zde získávají na osobitosti a komplexnosti, nejlepší šarže zrají v dřevěných sudech. Veškerá produkce je zaměřena na výraz terroiru - původ hroznů je v chuti vín jasně rozeznatelný. 

Horní patro slouží pro návštěvníky: nachází se zde degustační sál, prodejna i prostor  pro společenské události. Tento „budoár vína“ má svou výtvarnou hodnotu - interiéry navrhla Hana Bainarová a výtvarné prvky vytvořila Natalie Perkof. Stropní intarzie se inspirovaly historickými stropy valtického zámku, ovšem v moderním pojetí reflektují okolní vinice  a majitelovu oboru Obelisk. 

Z architektonického hlediska zaujme použití přírodních a ušlechtilých materiálů - kombinace betonu, kamene a dubového dřeva s cortenem, ocelí a sklem, působí přirozeně a zároveň nadčasově. Cortenový plášť budovy s ochozem a velkorysým prosklením propojuje interiér  s krajinou, mentálně i vizuálně. Přírodní materiály navíc časem získávají patinu a srůstají  s okolím. 

Areál vinařství počítá s citlivým začleněním do krajiny. Většina vzrostlých stromů zůstala zachována, přístupovou cestu lemují nové vinice a před vstupem vzniklo zelené nádvoří. Vinařství Obelisk není jen výrobním provozem, ale i architektonickým vyjádřením úcty k vínu, krajině a tradici. Stavba ctí dědictví Liechtensteinů a zároveň ho překládá do současného jazyka. Moderní architektura zde není v rozporu s historickým prostředím, ale přirozeně na něj navazuje.  

Chrám vína v Chateau Valtice

V moderním areálu Vinařské stodoly v srdci vinařství Chateau Valtice vznikl architektonicky výrazný objekt – tzv. Chrám vína s kruhovou rotundou, který je propojen s historickým Křížovým sklepem a degustačními prostory. Stavba čerpá inspiraci z antiky, konkrétně  z římského Pantheonu, a odkazuje na starověké principy posvátné geometrie - zejména kruhu, čtverce a čísla osm. 

Dominantou chrámu je centrální kopule s kruhovým okulem (Božím okem), kterým  do interiéru proniká denní světlo. V kamenném prstenci okulu je vytesáno staré motto moravských stavů: „UNIO TE STANTE VIREBO – Stojíš-li se mnou, budeš silný“, které stavbě dodává symbolickou hloubku a spojuje ji s historickým a kulturním dědictvím Moravy. 

Pod kopulí stojí skleněná pyramida, v níž jsou uložena nejvzácnější vína vinařství. Pyramida tvoří pomyslné energetické centrum prostoru, které má podle tvůrců pozitivně působit jak na vína, tak na samotnou atmosféru místa. 

Celý objekt slouží nejen jako duchovní oslava vína, ale i jako kulturní a architektonický symbol vinařství. Chrám vína je přístupný veřejnosti pouze v rámci komentovaných prohlídek o vybraných dnech, nebo při speciálních vinařských akcích. 

Komplex Vinařské stodoly získal Zvláštní cenu v soutěži Stavba Jihomoravského kraje 2017 a byl také nominován mezi 15 nejlepších staveb roku 2018 v České republice.

Děkujeme městu Valtice za podporu projektu a poskytnuté materiály.